Brzy ráno, při cestě do práce, jsem potkala zvláštního muže, který mě oslovil. Lekla jsem se, že jde o přepadení. Ve skutečnosti šlo ale o něco mnohem tajemnějšího.

Před časem jsem šla jako vždy brzy ráno do práce. Byla ještě tma. Kráčela jsem právě temnou opuštěnou uličkou, když se odkudsi najednou vynořil zvláštní muž. Bála jsem se, jestli mě nechce přepadnout, ale snažila jsem se zachovat klid a jenom kolem něj projít.

Najednou na mě ale promluvil. Nebyl agresivní, jen mě potichu a trochu zakřiknutě pozdravil. Pak mi řekl něco, o čem jsem si do té doby myslela, že nikdo neví.

Mluvil o budoucnosti

S mým manželem jsme se dlouho snažili o miminko. Zkusili jsme snad všechno a nic nevycházelo. Nakonec jsme usoudili, že to nejspíš budeme muset vzdát. Uvažovali jsme i o adopci, ale nebyli jsme si jistí, zda jsme na ni psychicky připraveni.

Tajemný muž ke mně přistoupil a řekl, že se nemusím trápit a miminka se dočkám. Prý už je o to postaráno.

Nikdo to nevěděl

Vůbec jsem nechápala, odkud ví, že se s mužem snažíme o dítě a snažila jsem se přemýšlet, kde jsme o tom mluvili. Jsem si ale jistá, že kromě nás o tom nikdo nevěděl, protože vzhledem k našemu vyššímu věku jsme se o tom raději před nikým nezmiňovali.

Radostná zpráva

Uběhlo několik týdnů a já už na věštbu neznámého muže téměř zapomněla. Pak jsem však zjistila, že jsem těhotná a vybavila jsem si jeho slova.

Vydala jsem se proto vlakem ke svému lékaři do nedalekého města, aby mi potvrdil, že je opravdu vše v pořádku, a že jsem skutečně v očekávání. K mému překvapení mě ale ve vlaku vytrhl ze zamyšlení mužský hlas s prosbou, jestli si může přisednout.

Zvedla jsem hlavu, abych vzápětí zjistila, že jde o stejného muže jako tenkrát v šeré uličce.

Předpověděl osud

Muž se rozhlédl, jestli kolem nás nikdo není a promluvil. Řekl mi, že mé těhotenství je darem a nemusím se bát o své zdraví ani o zdraví mého miminka. Pak mi také řekl, že se nám narodí dcera.

Než jsem mu stačila cokoliv odpovědět nebo se na něco zeptat, zvedl se, a přestože vlak ještě nedojel ani do stanice kamsi odešel. Při výstupu z vlaku jsem se pak rozhlížela po nástupišti, ale už jsem ho nikde nezahlédla.

Věštba se vyplnila

Po několika měsících jsem se přesvědčila, že muž měl znovu pravdu – narodila se nám dcera Hanička. I vzhledem k mému vyššímu věku jsem měla překvapivě snadný a rychlý porod. Od té doby si na neznámého věštce občas vzpomenu, i když jsem ho už znovu nepotkala.

Navíc nevím, zda to byl skutečně můj anděl strážný nebo jen nějaký člověk, který toho o mě věděl až moc. I když jsem dříve na podobné věci nevěřila, od doby, co máme naši dceru, se přikláním spíše k první variantě. Hanička je totiž pro nás největším životním darem a skutečným zázrakem.

Alena S. (50), Brno