Domů     Chodil a prosil, abych ho vzala zpátky
Chodil a prosil, abych ho vzala zpátky
3 minuty čtení

Bývala jsem tvrdohlavá. Svoje zklamání jsem si málem až hýčkala. Dnes, po tolika letech, už vím, že lidé by měli umět odpouštět.

Moje neštěstí, které jsem kdysi považovala za celoživotní, zavinil dávný ples. Milovala jsem zimní plesy, žádný jsem nevynechala. Sníh křupal pod vysokými podpatky, pouliční lampy obdivně pomrkávaly. Aby ne, byla jsem nejhezčí děvče ze třídy. Dnes by tomu už žádné zrcadlo nevěřilo.

Vysoké nároky

Bylo o mně známo, že nad obyčejnými hochy ohrnuji nos. Čekala jsem na prince.

A když jsem onoho dne před asi pětatřiceti lety podávala šatnářce zimník, na němž zvolna tály sněhové vločky, čímž jsem odhalila dlouhé světle modré plesové šaty pošité perličkami, zachytila jsem čísi pohled.

Spustila jsem silně namalované řasy stydlivě dolů k zemi, ale během setiny vteřiny jsem si ještě stačila všimnout, že přišel princ. Konečně! Měl oči jenom pro mě. Protančili jsme celý večer. Jen my dva.

Princové neexistují

Naše pohádka neměla pěkný konec. Však to také nebyla pohádka a on nebyl žádný princ. Jmenoval se Jarda, končil střední průmyslovou školu strojní. Nejhezčí kluk, jakého jsem kdy viděla, a to počítám i časopisy a filmy v kině. Tvořili jsme oslnivou dvojici.

Do doby, než jsem mu ve zmrzlém parku pod holými stromy prozradila, že jsem těhotná. Zamrzl rovněž. Vykoktal, že musí jít na vysokou školu a co by tomu řekla maminka, a normálně utekl! Zbabělec!

Sama s malou dcerou

Živé duši jsem neřekla, kdo je otcem, i když máma přede mnou téměř klečela a vyptávala se mě den co den. Odmaturovat jsem stihla, v létě se narodila holčička – Alenka. Když jsem se poprvé podívala do jejích pomněnkových očí, řekla jsem: „Jen my dvě. Napořád. Nikdo jiný.“

Spokojený život

Jakmile Alenka povyrostla, odstěhovaly jsme se spolu do hor na naši chalupu, přizpůsobenou celoročnímu obývání. Byla jsem málem šťastná. Alenka chodila do vesnické školky, já jsem pracovala v místním zemědělském družstvu jako účetní.

Žádný muž nepřekročil náš práh, každého bych roztrhala. Jeden se však odvážil zaklepat na okénko.

Druhá šance

By to Jarda. Vystopoval nás. Řekl, že se jde podívat na malou. Čtyři roky poté, co se narodila. Křičela jsem, až zalezli i zvířata v lese do svých nor. Vyhodila jsem ho. Chodil vytrvale. Nosil květiny, prosebné dopisy, hračky.

Udělal prý chybu, teď ji chce napravit. Odmítala jsem ho šest měsíců. Pak jednoho dne dcerka řekla: „Mami, ten pán, co tady pořád obchází, nemohly bychom si ho nechat? Já bych tak chtěla tátu! Holky ho normálně mají.“ A to byl konec mého vzdoru a hrdosti.

Od té doby máme tátu taky. A žije se nám spolu dobře.

Ivana G, (55), České Budějovice

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.