Kletbě, které se vztahovala na manželovu rodinu, jsem nechtěla dlouho věřit. Nakonec jsem se jí bála společně se svým mužem. Bohužel oprávněně.

Když mi v mládí manžel vyprávěl historii svého rodu, nebrala jsem hrozbu, která se nad ním údajně vznášela, příliš vážně. Nepřesvědčilo mě ani zjištění, že si opravdu nevymýšlí.

Ptala jsem se na to jeho maminky i babičky a obě mi potvrdily, že se vše skutečně stalo. Šlo o to, že v devatenáctém století prý urazil jeden z manželových přímých předků muže, který se zabýval magií.

Následovalo prokletí celého rodu, spočívající v tom, že nikdo z mužských následovníků se nedožije narození vnoučat.

Záhadná úmrtí

Ten příběh jsem slyšela poprvé v pětadvaceti letech. To už jsme s Vaškem dva roky chodili a měli jsme před svatbou. Nedělala jsem si s tím moc starostí, vždyť jsme ještě neměli ani vlastní děti, natož vnoučata.

Vašek mi vylíčil všechna předchozí nepřirozená úmrtí až ke svému dědečkovi. Opravdu to vypadalo tak, že všichni muži v rodu odcházeli ze světa kvůli nehodám nebo nemocem velmi brzy. Od svatby s Vaškem mě to samozřejmě neodradilo.

Vytoužené miminko

Delší dobu po svatbě nebylo toto téma aktuální, protože se mi nedařilo otěhotnět. Až po pěti letech jsem konečně přišla do jiného stavu. Byla jsem plně soustředěná na své nadcházející mateřství a na rodovou kletbu jsem úplně zapomněla. Proto pro mě bylo dvojnásobným šokem, když se mému tchánovi stala vážná nehoda.

Skončil v nemocnici

Tchán pracoval na stavbě a spadl z lešení, z dost velké výšky. Ležel v nemocnici v kómatu a prognóza nebyla dobrá. Vašek mě šetřil velkého citového vypětí, protože se bál, abychom o miminko nepřišli.

Na návštěvě u tchána, který byl odkázán na přístroje, jsem tak ani jednou nebyla. Dlouho to vypadalo, že jeho stav je sice špatný, ale stabilizovaný. Nakonec ale zemřel dva týdny předtím, než jsem měla přivést dítě na svět. Syn se pak narodil o pár dnů dříve.

Strach o budoucnost

S manželem jsme pak během následujících sedmi let měli celkem tři děti. Po synovi se nám narodily ještě dvě dcerky. Od tchánovi smrti jsem však už kletbu, která se nad manželovým rodem vznášela, brala vážně. Hrozila jsem se toho, co jednou může přijít.

Dívala jsem se ještě dál do budoucnosti a bála se i osudu, jaký postihne našeho syna.

Děti nás překvapily

Přes nejistou, ale vzdálenou hrozbu jsme dlouhá léta žili šťastným rodinným životem. Ani nevím, od koho se o kletbě dozvěděly naše děti.

Jednoho dne nám dospívající trojice společně oznámila, že se nikdo z nich neožení, nevdá a nebude mít děti, protože si přejí, aby tu s nimi jejich otec byl dlouhá léta. S Vaškem jsme byli šokováni.

Dcera otěhotněla

Těžko se jim to vyvracelo, ačkoliv se o to Vašek snažil. Hrál si na hrdinu a říkal, že on má na to, aby dávné prokletí dokázal překonat. Dokud jsme to řešili teoreticky, mluvilo se o tom snadno.

Potom však přišla do jiného stavu nejmladší dcera, která před námi nějaký čas utajovala, že má přítele. Prohlásila, že půjde na interrupci, ale Vašek s tím zásadně nesouhlasil.

Při lékařském vyšetření se navíc ukázalo, že v případě zmíněného zákroku by už dcera nemusela nikdy mít děti.

Hledala jsem způsoby, jak kletbu zrušit

V té době mi bylo čtyřicet devět let, Vaškovi o dva roky více. Nedovedla jsem si představit, že by se kletba opět naplnila a on tu se mnou a s našimi dětmi nebyl. Zkoušela jsem všechno možné, včetně toho, že jsem prosila o radu esoterika.

Ten doporučoval, abychom vyhledali potomky toho mága z devatenáctého století a požádali o odpuštění a zrušení kletby. Jenže Vašek už dávno věděl, že onen mág děti neměl, zemřel v osamění a jeho rod tím vymřel.

Osudný telefonát

Týdny rychle utíkaly, dceři už se zakulacovalo bříško. Chtěla jsem, aby Vašek zůstával doma, ale on namítl, že osud by ho stejně dostihl kdekoliv. A jak se ukázalo, měl bohužel pravdu. Stalo se to, když byla dcera v sedmém měsíci. Na ten den nikdy nezapomenu.

Z nemocnice mi zavolali, že tam přivezli manžela po těžké autonehodě. Prý ho smetl řidič kamionu, který mu na křižovatce nedal přednost. Manžel utrpěl vážná zranění a vnitřní krvácení. Převoz do nemocnice zvládl, ale během operace zemřel.

Vnuka, který se narodil sedm týdnů poté, se už nedočkal. Chlapeček dostal jméno po svém dědečkovi – Vašek.

Naděje se nevzdávám

Od té doby myslím na tu strašlivou kletbu den co den. Bojím se, co se jednoho dne stane se synem. Nechci, aby zůstal sám, každý má přece právo na lásku a milující rodinu.

Zatím to však vypadá, že jeho strach z rodového prokletí mu nedovolí navázat se žádnou ženou vážný vztah. Já i nadále zkouším hledat možnosti, jak se tohoto rodinného prokletí jednou provždy zbavit.

Byla jsem u kartářek a jiných odborníků, kteří se zabývají věcmi mezi nebem a zemí. Doufám, že se mi jednou s jejich pomocí podaří kletbu zlomit, aby můj syn i vnouček mohli být milovaní a šťastní.

Eliška T. (56), Tachov