Mé matce se zdál opakovaně ten samý sen. Nevěřila jsem jejímu varování, dokud se sen neproměnil v realitu.

Před sedmi lety jsem prožila něco, co bych nepřála zažít ani tomu největšímu nepříteli. Zemřel mi přítel, se kterým jsem byla pět let a s nímž jsem plánovala společnou budoucnost.

Problém byl v tom, že mě na toto neštěstí upozorňovala moje matka, ale já její slova nebrala vážně.

Ranní telefonát

Moje matka byla vždycky trochu senzitivní osoba. Byla velmi otevřená nadpřirozeným jevům, až mi s tím někdy lezla na nervy. Nicméně každý jsme nějaký, a tak jsem si na to zvykla. Jednou mi matka volala velmi brzy ráno, já měla ještě půlnoc.

Vyprávěla mi, jaký měla sen o mém příteli Pavlovi, který v tu chvíli ležel vedle mě a vypadal celkem naštvaně. Telefon v pět hodin ráno vzbudil i jeho.

Autonehoda se smutným koncem

Matka se však umlčet nedala. Byla velmi rozrušená z toho, co se jí zdálo. Ve snu šlo o to, že jel Pavel na nějakou akci, kde se velmi opil, ujel mu autobus, a tak se rozhodl jít domů pěšky.

Když procházel kolem lesa, vyjelo auto ze zatáčky tak rychle, že ho ve své vysoké rychlosti nabralo. Byla to taková rychlost, že ho to posléze z kapoty auta vymrštilo přímo na strom. Řidič z auta se na místo nehody vrátil a zavolal sanitku.

Snažil se mu poskytnout první pomoc, ale zdálo se, že marně. Když přijela sanitka, pokoušeli se ho nadále oživovat. Bohužel, nebylo to k ničemu. Prohlásili ho za mrtvého.

Sen se opakoval

Přiznám se, že se mi její sen ani trochu nelíbil. Vycházela jsem však z toho, že to byl pouze sen. Uklidnila jsem matku, omluvila se Pavlovi a šli jsme ještě spát. Druhý den mi matka volala znovu, že se stejný katastrofický sen opakoval.

Prosila mě, abych Pavla v dohledné době nikam nepouštěla, nebo se stane neštěstí. Tím, že byla taková, jaká byla, jsem to nebrala vážně. Další ráno to bylo stejné. Připadalo mi, že tím snem začíná být posedlá, proto jsem ji požádala, aby mi to už nevolala.

Odjel za kamarádem

Týden nato přišel Pavel s tím, že jede jednomu kamarádovi pomoci vymalovat byt. Měli pracovat přes den a večer měl jet domů. Volal mi, že se zpozdí, že si zajdou na pivo. To byl náš poslední telefonát.

Měla jsem matku poslechnout

Vzbudila jsem se kolem druhé ráno. Místo v posteli vedle mě bylo prázdné. Hned jsem volala Pavlovi, abych zjistila, kde je. Telefon mi nezvedl. Zkoušela jsem to hodinu v kuse, bez úspěchu. Až k ránu mi zazvonil telefon.

Byla to policie, aby mi sdělila, že Pavel zemřel při dopravní nehodě. Vyptávala jsem se na podrobnosti. Řekli mi to samé, na co mě matka upozorňovala ze svých snů. Přesně tak se to totiž stalo. Měla jsem matce věřit a poslechnout její intuici.

Trvalo hodně let, než jsem se s tím vyrovnala a dodnes si Pavlovu smrt kladu za vinu.

Daniela P. (51), Lysá nad Labem