Domů     Odmítala jsem se nechat léčit
Odmítala jsem se nechat léčit
5 minut čtení

Nikdy jsem nebyla nemocná a v práci nechyběla snad ani den. O to větší šok pro mě byl, když jsem vážně onemocněla. Čekalo mě ozařování! Odmítla jsem.

Vlastně mi skoro nic nebylo. Jen jsem se cítila jinak, než ještě před několika týdny. Taková slabá! Lehce jsem se unavila a spoustu věcí odkládala na neurčito. Už ráno jsem se těšila na večer, kdy si budu moct jít lehnout. Ani v práci to nebylo lepší.

Nebavily mě už ani drby, které jsem si vždycky ráda od svých kolegyň ve výrobě vyslechla.

Bylo mi čím dál hůř

Moc dobře jsem věděla, že minimálně polovina z nich je vymyšlená, ale vždycky se mě zmocnila taková zvláštní radost, když jsem všechny ty klepy poslouchala.

Člověk alespoň přišel na jiné myšlenky u pásu, kde byla celý den, celý měsíc a celé roky úplně stejná monotónní práce! Jediným kladem bylo, že jsem za tu práci dostávala víc než slušně zaplaceno, tak jsem si nikdy nestěžovala. V poslední době to ale bylo jiné.

Jednou ráno jsem se už nemohla přinutit ani vstát z postele. Manžel jen nade mnou kroutil nechápavě hlavou: „Jdi už konečně k doktorovi! To nevidíš, že ti něco je? Přece není normální, že jsi pořád takhle unavená!“

Musela jsem nechtíc uznat, že má manžel pravdu. S těžkým srdcem jsem se vydala k lékaři. „Nic vám není, kupte si něco na bolesti a trochu odpočívejte!“ řekl mi a skoro se na mě ani nepodíval. Něco si zapisoval do těch svých lejster a už mi nevěnoval pozornost.

Ležela jsem a čekala

Sestřička, taková milá mladá holka, za mnou vyběhla z ordinace: „Kdyby vám nebylo do týdne lépe, určitě přijďte! Někam vás pošleme, ke specialistovi…“ Kývla jsem, že děkuju, ale její radu jsem rozhodně neměla v úmyslu poslechnout.

Vzala jsem si dva dny dovolené a prospala je. Ráno, když jsem měla jít do práce, se mi udělalo na omdlení. Skončila jsem rovnou v nemocnici! Udělali mi spoustu vyšetření a závěr byl zdrcující. Měla jsem zhoubnou nemoc a čekaly mě ozářky!

„Prosím tě, nedělej z toho tragédii. Dneska umí medicína zázraky, Za chvíli budeš zdravá jako rybička“ domlouval mi manžel, ale já mu na očích moc dobře viděla, že si tak jistý není. Podepsala jsem revers a odešla z nemocnice po svých.

Taxíkem jsem dojela domů a ulehla do postele. Chtěla jsem zemřít v klidu! „Mami, co to vyvádíš“ uslyšela jsem nad postelí hlas svojí dcery. Čekala svoje první dítě a byla už pěkně kulatá. Skoro se ke mně nemohla, chudák, už ani sklonit.

Manžel se o mě staral

Hádat jsem se s ní nechtěla, ale omlouvat se také ne. Byla to moje věc, no ne? Ani manžel nebyl z mého návratu nadšený. Dokonce si zavolal na pomoc syna, který byl v té době v zahraničí. Přerušil ty svoje věčné cesty po světě a přijel jako na koni.

„No vida, k čemu je taková nemoc dobrá,“ pomyslela jsme si spokojeně. Jen jsem litovala, že už nemám sílu mu něco dobrého upéct. Třeba jeho oblíbené buchty s povidly! Dny rychle ubíhaly. Ležela jsem celé dny v posteli a čekala na smrt.

Dokonce jsem každému z rodiny napsala dopis na rozloučenou. Aby všichni věděli, jak jsem je měla ráda! Manžel mě opatroval, jak nejlépe mohl. Mačkal mi do skleničky pomeranče, abych měla vitaminy a pouštěl veselohry, abych přišla na jiné myšlenky.

Já ale měla v hlavě jen svoji blížící se smrt. Jednou jsem se vzbudila pozdě odpoledne a v pokoji jsem měla návštěvu. Byla to ta sestřička z ordinace mého obvodního lékaře. Pomyslela jsem si, co mě otravuje? Bude mě přemlouvat, abych šla do nemocnice? Nebo mi přinesla nějaké léky?

Sestřička mi domluvila

Zvědavě jsem se jí na to zeptala. Ona se nadechla a spustila: „Víte, že jste pěkný sobec? Trápíte celou rodinu. Váš manžel už u nás byl několikrát a o dceři ani nemluvě. Je na tom teď moc špatně!“ Vůbec jsem nechápala, co mi říká.

Vždyť dcera vypadá tak spokojeně, těší se na příchod miminka! Opak byl ale pravdou. Sestřička mi vysvětlila velmi rychle, jak se věci doopravdy mají: „Vaši dceru opustil manžel a má v těhotenství nějaké komplikace!“

Byla jsem s z té zprávy úplně šokovaná. Přece nemohu tu nebohou holku nechat v tom všem samotnou! Jako by do mě trefil blesk. Jako by do mě natekla energie, které se mi nedostávalo. Poprosila jsme sestřičku, aby mě doprovodila do nemocnice.

Odvezla mě tam vlastním autem, prý abych si to nerozmyslela. Ozářky nebyly tak strašné a trvaly jen pár týdnů. Potom mě z nemocnice propustili. Ještě nemám vyhráno, ale všechno je na dobré cestě! Vnučka se narodila zdravá a já mohu dceři se vším pomoct!

Daniela B. (59), Chrudim

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud