Domů     Odmítala jsem se nechat léčit
Odmítala jsem se nechat léčit
5 minut čtení

Nikdy jsem nebyla nemocná a v práci nechyběla snad ani den. O to větší šok pro mě byl, když jsem vážně onemocněla. Čekalo mě ozařování! Odmítla jsem.

Vlastně mi skoro nic nebylo. Jen jsem se cítila jinak, než ještě před několika týdny. Taková slabá! Lehce jsem se unavila a spoustu věcí odkládala na neurčito. Už ráno jsem se těšila na večer, kdy si budu moct jít lehnout. Ani v práci to nebylo lepší.

Nebavily mě už ani drby, které jsem si vždycky ráda od svých kolegyň ve výrobě vyslechla.

Bylo mi čím dál hůř

Moc dobře jsem věděla, že minimálně polovina z nich je vymyšlená, ale vždycky se mě zmocnila taková zvláštní radost, když jsem všechny ty klepy poslouchala.

Člověk alespoň přišel na jiné myšlenky u pásu, kde byla celý den, celý měsíc a celé roky úplně stejná monotónní práce! Jediným kladem bylo, že jsem za tu práci dostávala víc než slušně zaplaceno, tak jsem si nikdy nestěžovala. V poslední době to ale bylo jiné.

Jednou ráno jsem se už nemohla přinutit ani vstát z postele. Manžel jen nade mnou kroutil nechápavě hlavou: „Jdi už konečně k doktorovi! To nevidíš, že ti něco je? Přece není normální, že jsi pořád takhle unavená!“

Musela jsem nechtíc uznat, že má manžel pravdu. S těžkým srdcem jsem se vydala k lékaři. „Nic vám není, kupte si něco na bolesti a trochu odpočívejte!“ řekl mi a skoro se na mě ani nepodíval. Něco si zapisoval do těch svých lejster a už mi nevěnoval pozornost.

Ležela jsem a čekala

Sestřička, taková milá mladá holka, za mnou vyběhla z ordinace: „Kdyby vám nebylo do týdne lépe, určitě přijďte! Někam vás pošleme, ke specialistovi…“ Kývla jsem, že děkuju, ale její radu jsem rozhodně neměla v úmyslu poslechnout.

Vzala jsem si dva dny dovolené a prospala je. Ráno, když jsem měla jít do práce, se mi udělalo na omdlení. Skončila jsem rovnou v nemocnici! Udělali mi spoustu vyšetření a závěr byl zdrcující. Měla jsem zhoubnou nemoc a čekaly mě ozářky!

„Prosím tě, nedělej z toho tragédii. Dneska umí medicína zázraky, Za chvíli budeš zdravá jako rybička“ domlouval mi manžel, ale já mu na očích moc dobře viděla, že si tak jistý není. Podepsala jsem revers a odešla z nemocnice po svých.

Taxíkem jsem dojela domů a ulehla do postele. Chtěla jsem zemřít v klidu! „Mami, co to vyvádíš“ uslyšela jsem nad postelí hlas svojí dcery. Čekala svoje první dítě a byla už pěkně kulatá. Skoro se ke mně nemohla, chudák, už ani sklonit.

Manžel se o mě staral

Hádat jsem se s ní nechtěla, ale omlouvat se také ne. Byla to moje věc, no ne? Ani manžel nebyl z mého návratu nadšený. Dokonce si zavolal na pomoc syna, který byl v té době v zahraničí. Přerušil ty svoje věčné cesty po světě a přijel jako na koni.

„No vida, k čemu je taková nemoc dobrá,“ pomyslela jsme si spokojeně. Jen jsem litovala, že už nemám sílu mu něco dobrého upéct. Třeba jeho oblíbené buchty s povidly! Dny rychle ubíhaly. Ležela jsem celé dny v posteli a čekala na smrt.

Dokonce jsem každému z rodiny napsala dopis na rozloučenou. Aby všichni věděli, jak jsem je měla ráda! Manžel mě opatroval, jak nejlépe mohl. Mačkal mi do skleničky pomeranče, abych měla vitaminy a pouštěl veselohry, abych přišla na jiné myšlenky.

Já ale měla v hlavě jen svoji blížící se smrt. Jednou jsem se vzbudila pozdě odpoledne a v pokoji jsem měla návštěvu. Byla to ta sestřička z ordinace mého obvodního lékaře. Pomyslela jsem si, co mě otravuje? Bude mě přemlouvat, abych šla do nemocnice? Nebo mi přinesla nějaké léky?

Sestřička mi domluvila

Zvědavě jsem se jí na to zeptala. Ona se nadechla a spustila: „Víte, že jste pěkný sobec? Trápíte celou rodinu. Váš manžel už u nás byl několikrát a o dceři ani nemluvě. Je na tom teď moc špatně!“ Vůbec jsem nechápala, co mi říká.

Vždyť dcera vypadá tak spokojeně, těší se na příchod miminka! Opak byl ale pravdou. Sestřička mi vysvětlila velmi rychle, jak se věci doopravdy mají: „Vaši dceru opustil manžel a má v těhotenství nějaké komplikace!“

Byla jsem s z té zprávy úplně šokovaná. Přece nemohu tu nebohou holku nechat v tom všem samotnou! Jako by do mě trefil blesk. Jako by do mě natekla energie, které se mi nedostávalo. Poprosila jsme sestřičku, aby mě doprovodila do nemocnice.

Odvezla mě tam vlastním autem, prý abych si to nerozmyslela. Ozářky nebyly tak strašné a trvaly jen pár týdnů. Potom mě z nemocnice propustili. Ještě nemám vyhráno, ale všechno je na dobré cestě! Vnučka se narodila zdravá a já mohu dceři se vším pomoct!

Daniela B. (59), Chrudim

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může