Svoji nejlepší kamarádku jsem měla moc ráda, ale vadila mi její domýšlivost. Myslela, že je chytřejší! Když se mnou uzavřela sázku, že jí je muž věrný, musela jsem dokázat opak! Abych také jednou zvítězila.

Začalo to úplně nevinně. Oslavovaly jsme něčí svátek a měly všechny trochu upito. Bylo nás pět, jako těch mušketýrů. Samé ženské v tom nejlepším věku! Probíraly jsme samozřejmě svoje chlapy. Manžely, partnery i milence.

Hlavní slovo měla Květa, moje největší a nejlepší kamarádka. Byla moc hezká a úspěšná. A taky trochu namyšlená, což mě štvalo čím dál víc.

Vsadila jsem se o jeho věrnost

Možná proto, že jsem tak skvělá jako ona nebyla. Rozvedená, práce nic moc, a vzhled spíš průměrný, než dobrý. Sice jsem si i ve svém věku udržela dobrou postavu, ale jinak dost hrůza.

Vrásky mi přibývaly snad denně, vlasy ubývaly a zrak slábl, navzdory každodenní konzumaci mrkve. „Můj muž mi nikdy nezahnul, na to bych dala ruku do ohně!

Má oči jen pro mě a snídaně mi nosí do postele už mnoho let!“ vychloubala se jako vždy Květa a do mě vjel vztek. Kdo má ty její řečičky pořád poslouchat! Proč bych ji měla pořád obdivovat a chválit? To si nemůže dát na chvíli pokoj?

„Vsaď se, že ti ho svedu!“ řekla jsem jí drze a kolem stolu to ztichlo. Všechny kámošky čekaly, co mi na to ta chlubilka odpoví! Zrudla jako rajče, moc se jí to nelíbilo, ale nechtěla se nechat zahanbit. „No klidně to zkus. Máš na to měsíc!“ odsekla a už se mnou toho večera nepromluvila.

Rozuměli jsme si

Do rána se mi všechno rozleželo v hlavě a zavolala jsem jí. Že jsem tu sázku nemyslela vážně! Dokonce jsem se jí omluvila, ale ona nedbala. Sázka prý platí! „Když platí, tak platí!“ pomyslela jsem si a hned jsem zavolala tomu jejímu Karlovi.

Znali jsme se spoustu let, samozřejmě. Nebyl ošklivý, ale hezký taky ne.

„Karle, prosím tě, ty jediný mě můžeš zachránit!“ úpěla jsme do telefonu a kula železo, dokud bylo žhavé. „Nepřišel by ses mi podívat na pračku? Nemohu sehnat opraváře a ty jsi tak moc šikovný!“ Byl to kutil, to jsem věděla od Květy.

Přiběhl ještě téhož večera. Měla jsem navařeno a napečeno. A taky jsme se na to náležitě ustrojila! Ani si mě nevšiml a hnal se k pračce. Teprve potom jsme si začali povídat. K mému překvapení byl milý a sdílný. Dokonce si na Květu postěžoval: „Je to peklo. Pořád se na mě jen vytahuje… Pořád vyžaduje, abych ji chválil a obdivoval!“

Skutečnost předčila moje očekávání

Naoko jsem se divila. Hrála jsem si na věrnou kamarádku. Ale pohladila jsem ho po vlasech a všimla si, jak zjihl. Druhý den mi zavolal, že koupil do pračky nějakou součástku. „Mohu přijít? Hodí se ti to?“ ptal se a já nadšeně souhlasila.

Na sobě jsem toho měla ještě míň, než poprvé. Lahvička červeného vykonala svoje. Květin manžel ode mě odcházel až ráno. S velkým úsměvem na tváři! Ale večer se vrátil. Zlobil se a křičel! „Tak vy jste se o mě vsadily?

Jsem nějaká hračka či co?“ hulákal a skoro brečel. Neměla jsem chuť lhát a řekla mu pravdu. „Byla to sázka, ale já se do tebe zamilovala!“ přiznala jsem se upřímně. On se celý rozzářil: „Já do tebe taky! Květě jsem to už oznámil. Není čas čekat.

Jdeme do toho po hlavě!“ A tak se z nevinné sázky stala skutečnost. Získala jsem skvělého chlapa a mojí bývalé kamarádce spadl z hlavy hřebínek!

Hedvika S. (59), Hodonín