Domů     Skončila jsem na ulici
Skončila jsem na ulici
3 minuty čtení

Místo mého krásného třípokojového bytu, lepenkové krabice místo postele. I tohle může člověka potkat, pokud je neopatrný.

Dnes je super počasí. Pochvalujeme si ho s Libuškou. Sedíme v parku a popíjíme teplé kafíčko. To je momentálně naše největší radost. Přestože neprší a sluníčko ještě pořád pěkně hřeje, noci na ulici jsou už dost chladné.

I když musím uznat, že za těch několik měsíců jsou docela otužilá. Nikdy bych do sebe neřekla, že to tak dobře zvládnu. Bývala jsem přece dost choulostivá a pohodlná.

Spokojený život

Ještě před pár lety jsem si žila docela normální spokojený život. Děti jsme neměli a přesto jsme si s manželem si i po mnoha letech dokázali udržet hezký vztah. Oba jsme měli dobrou práci, slušně jsme si vydělávali, na hypotéku jsme si koupili byt.

Krásný, třípokojový. Měli jsme z toho velkou radost, zařídili jsme si ho podle svých představ a cítili se tam šťastní.

Vteřina nepozornosti

Jednou večer se manžel domů z práce nevrátil. Měl autonehodu a po týdnu marného boje v nemocnici zemřel. Nemohla jsem se s ním ani rozloučit, protože se už vůbec neprobral. Nehodu prý zavinil on, protože nedal přednost v jízdě jinému autu.

Tato vteřina nepozornosti ho stála život a zničila všechno, co jsem v životě měla. Prostě jsem se den ze dne zhroutila.

Vyhazov z práce

Přestože jsem se snažila, nedokázala jsem se na nic pořádně soustředit. V práci se mnou měli dlouho trpělivost, to musím přiznat. Ale nakonec mě stejně vyhodili. Najít novou práci v mém věku bylo téměř nemožné.

Začaly se na mě hrnout dluhy za nesplácenou hypotéku a další poplatky. Nakonec jsem přišla o byt. A vlastně o všechno. Odešla jsem z bytu s batohem na zádech. A nevěděla jsem kam jít.

Já, a bezdomovec!

První dvě noci na lavičce v parku byly pro mě k nepřečkání. Připadala jsem jako ten nejubožejší tvor na světě. Byla mi zima, měla jsem hlad protože jsem si nic nekoupila k večeři. A také jsem se dost bála. Kolem mě tam chodili podivné postavy ve tmě a já nevěděla, co od nich čekat.

Libuška vše objasnila

Když si ke mně třetí večer přisedla ženy středního věku navlečená do vaťáku o několik velikostí většího,než by potřebovala, trochu jsem znejistěla. Libuška se ale nakonec ukázala jako moje záchrana.

Ihned poznala, že jsem na ulici nová a potřebuji zasvětit do pravidel, jak co nejlépe přežít. Staly se z nás kamarádky a já jsem za Libušku moc vděčná.

Eva S. (59), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud