Brzy s Milošem oslavíme třicet let společného života. Jedno malé klopýtnutí nám ho kdysi málem překazilo. Moje klopýtnutí.

Když tak poslouchám stížnosti kolegyň na adresu jejich manželů, kteří jsou buďto líní, nebo nevěrní, případně pijí, v duchu děkuji bohu za svého muže. Před lety mi ho seslalo samo nebe. Je to poklad, anděl, výhra.

Trhala bych si vlasy, když si vzpomenu na příběh, který jsme si před svatbou prožili a který málem nedovolil té naší krásné pohádce, aby vůbec začala. Nebýt partnerovy tolerance, trpělivosti a velkomyslnosti, žijeme teď každý s někým jiným, každý zvlášť. A to by byl můj konec!

Zrodila se láska

S Milošem jsme se seznámili před mnoha a mnoha lety na taneční zábavě. Láska na první pohled. Všechno báječně klapalo, říkali jsme si, jak je úžasné, že jsme jeden druhého našli, a tak brzy. No, možná až příliš brzy.

Zřejmě jsem ještě nebyla na životní lásku dostatečně zralá. Čekala nás velká zkouška. Zlá, záludná, nemilosrdná.

V hledáčku šéfa

Nechci se chlubit, ale tehdy jsem bývala to, čemu se říkalo „kočka“. Dlouhovlasá blondýna, s modrýma očima a vyzývavou figurou. A tak si mě mimo jiné všiml i můj někdejší šéf. Pětatřicetiletý charismatický elegán, ženatý, se dvěma dětmi. Všiml si mě důkladně.

Začal se mi dvořit, nosil mi květiny, dárky, tvrdil, že život beze mě nemá smysl a že to jeho manželka zaručeně pochopí. A já, husa hloupá, jsem tomu uvěřila. Snad to lze omluvit mým mládím. Bláznivě jsem se do nadřízeného zamilovala.

Tvrdil mi, že se rozvede a vezme si mě. Ohraná písnička, ale pro mě to byla božská slova.

Zůstala jsem sama

Oznámila jsem Milošovi, že je konec, že jsem poznala někoho, kdo je pro mě vším. Zoufalý Miloš byl nucen se odstěhovat, aby uvolnil „hnízdečko“ mému šéfovi. Možná se budete divit, ale šéf se v mém bytě skutečně objevil.

S kufrem a sdělením, že definitivně odešel od ženy. Už jsem v duchu slyšela svatební zvony. Jenomže nadřízený strávil v mém bytě jednu jedinou noc.

Brzy ráno jsem jej zastihla, jak pochoduje po kuchyni a vykřikuje, že tohle své ženě a dětem přece nemůže udělat, že je nucen své rozhodnutí změnit. Vzal kufr a vrátil se k rodině.

Nejlepší chlap na světě

Onemocněla jsem z toho. Ležela jsem v horečkách, nešťastná, oklamaná, podvedená. Blouznila jsem. Kdosi mě ošetřoval, vařil mi čaj, podával léky. Když horečky opadly, zjistila jsem, že je to Miloš.

Od mých rodičů se dověděl, jak vše dopadlo, a vrátil se, aby mi byl oporou. Nikdy mi nic nevyčítal, nikdy se o té nešťastné záležitosti ani slovem nezmínil. Udělali jsme tlustou čáru. Tehdy jsem pochopila, jak je velkorysý. Za to, jak je můj život krásný, šťastný a naplněný láskou, vděčím jemu.

Renata L. (56), Plzeň