Domů     Hodně jsme se o sobě naučili
Hodně jsme se o sobě naučili
4 minuty čtení

Začalo to před dvěma lety. Tehdy jsem prožívala zkouškové období a tak jsem dny a noci trávila nad skripty a učebnicemi.

Potřebovala jsem se s někým poradit a tak jsem šla za spolužačkami na kolej. Vzhledem k tomu, že jsem tam žádnou z nich nenašla, začala jsem přemýšlet o tom, kde bydlí moji spolužáci. Ze čtyř, na které jsem si vzpomněla, byla přítomný pouze jeden.

V tu chvíli, kdy mi otevřel a s milým úsměvem mě pozval dál, jsem netušila, že vstupuji nejen do dveří studentského pokoje, ale i do nejkrásnějšího vztahu s klukem, jaký jsem doposud poznala.

„Tak s čím si nevíš rady?“ obrátil se na mě Daniel s milým úsměvem. Sdělila jsem mu to a trochu jsem se styděla za svoji nechápavost. „Taky mi chvíli trvalo, než jsem se tím prokousal,“ přiznal se. Potom mi dal přednášku skoro na úrovni odborného lektora.

Z jeho slov mi konečně přesně došlo, o co v mém problému jde. Poděkovala jsem mu a rozloučila se. Odnášela jsem si s sebou navíc spoustu pomocného materiálu, který mi pak při zkoušce skutečně velmi pomohl.

Po zkoušce jsem šla Danielovi vrátit zapůjčené materiály a poděkovat mu za to, jak mi vyšel vstříc. Chtěla jsem ho zároveň něčím potěšit.

Odřekla jsem se plánované návštěvy vinárny s kamarádkami a za peníze, které jsem při té příležitosti chtěla utratit, koupila Danielovi ozdobnou láhev s drahým alkoholem. Vypadala opravdu luxusně. Schovala jsem jí do igelitové tašky.

Přece jen bych si připadala hloupě, kdybych ji nesla v ruce – už kvůli tomu, že Daniel tentokrát nemusel být sám. Naštěstí ale byl. Měli jsme oba před sebou ještě další zkoušky, ale místo studování skript jsme si povídali o svých zájmech.

Nenápadně jsem se snažila zjistit, jestli má Daniel nějakou přítelkyni. „Proč tě to zajímá?“ usmál se potutelně a já se začervenala. Rychle jsem to zamluvila, aby to nevypadalo, že jsem se mu přišla nějak vnucovat.

Mluvili jsme spolu dál a já se dozvěděla, že Daniel je zapřisáhlý abstinent. „Ani na pivo s kamarády nechodím,“ prozradil. „To jsem měla vědět dřív,“ pronesla jsem trochu zklamaně a on se zeptal: „Jak to myslíš?

Abstinenti tě nezajímají?“ „To ne, ale…“ nevěděla jsem, co s tím dárkem. „Já tak zásadový zase nejsem,“ poopravil své původní tvrzení, „ale měl jsem problémy, přistihli mě za volantem s alkoholem v krvi. A od té doby se hlídám.“

Na ta slova jsem vyndala svoji „odměnu“ z igelitky a postavila ji na stůl. „Přinesla jsem ti ji jako poděkování,“ řekla jsem trochu smutně. Čekala jsem, co Daniel udělá. „Tak dobře.

Protože je to od tebe, tak si trochu dám,“ přikývl nakonec, „ale jedině když si připiješ se mnou.“ Souhlasila jsem. Dopadlo to tak, že jsme vypili všechno. Naštěstí toho nebylo moc, ale i tak jsme byli ve velmi příjemné náladě.

A v takovém stavu se lépe říká, co přijde na jazyk. Oba jsme si přiznali, že se jeden druhému líbíme. Rozloučili jsme se „ve vší počestnosti“, ale s tím, že jsme si hned na další den domluvili schůzku. Pak už to šlo rychle.

Po měsíci jsme si společně pronajali pokoj v bytě, kde bydleli ještě další studenti. Společně jsme se učili, vařili, spali na jedné posteli. Chodili jsme do kina, na procházky na nákupy a samozřejmě také na přednášky.

Prožívali jsme ten nejkrásnější čas, na který se nedá zapomenout. „Jsem moc vděčná osudu za to, že tě znám,“ říkala jsem často Danielovi a on mi občas v žertu odpovídal, že za to může hlavně moje snaha obstát při zkoušce.

Vydrželo nám to tak až do konce vysoké školy. Přišel čas vkročit do života. Studentská léta skončila. „Pronajmu byt jenom pro nás dva,“ navrhl Daniel.

„Chci být s tebou dál, i když jsme teď už definitivně dospělí.“ „Já s tebou počítám,“ políbila jsem ho na tvář. „Na jak dlouho?“ smál se. „Napořád,“ prohlásila jsem. „Takže se jednou vezmeme?“ zeptal se. „Kdykoliv budeš chtít,“ ujistila jsem ho.

A myslela jsem to vážně. Pokud platí, že k manželství má člověk přistupovat připravený – tak jako třeba ke studiu na vysoké škole – byla jsem si jistá, že my dva jsme se toho o sobě hodně naučili a tu nejkrásnější zkoušku ze všech jsme zvládli na jedničku. A náš oddací list se stane naším vysokoškolským diplomem v oboru „já a ty“.

Eva (24), Brno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může