Celý život manžel poctivě sázel. Byl to jeho koníček, každý týden vyplnit sázkový tiket. Říkal, že jednou to přijít musí. A taky že to přišlo.

Dobaluji poslední krabici a doufám, že dcera přijede dřív, než se vrátí můj manžel. Už zřejmě přistál na letišti, a tak mám na vše už jen hodinku času. Rozhlížím se po domě, ale opouštím ho bez jakékoli lítosti.

Za ten rok a půl, co tu bydlíme, mi nijak k srdci nepřirostl. Vlastně jsem se tady vždy cítila tak trochu nepatřičně. Dům je to krásný a honosný. Mě se ale stejně ze všeho nejvíc zamlouval náš malý byt uprostřed města.

Sice neměl zahradu a obklopoval nás jen beton a sklo, ale byli jsme tam mnoho let šťastní.

Nic nám přece nechybělo

Do toho starého bytu jsme se s Karlem kdysi nastěhovali krátce po svatbě. Moc peněz jsme tehdy neměli, ale to nám nevadilo. Důležité bylo, že jsme měli střechu nad hlavou, kam jsme mohli přinést naši dceru z porodnice.

Postupem času jsme si byt všelijak zvelebovali a vylepšovali. Můj Karel byl vždy velký a musím říct i šikovný kutil. NO a já měla spousta skvělých nápadů.

Sázel od začátku

Karel byl hodný manžel, který měl jen málo nedostatků. Mezi ten jeho nejzávažnější patřila vášeň k sázení. Vlastně nebyl žádný hazardní hráč ani sázkař. Jen si každý týden pravidelně vyplnil jeden sázkový tiket.

Celá léta stejná čísla a stejná víra v to, že to jednou vyjde. Vlastně to byl jeden z mála důvodů našich hádek. Stále jsem mu vypočítávala, kolik peněz za ta léta sázení už zbytečně utratil. Jenže Karel trval na svém, že jednou to prostě vyjít musí.

Nevěřili jsme tomu

Když jsme tehdy sledovali na televizní obrazovce tah, zírali jsme zcela nevěřícně na čísla, která tam naskakovala. Byla to ta naše, všechna. A výhra byla doslova pohádková. Alespoň pro normálního člověka ano.

Seděli jsme dlouho zaboření v křeslech jako opaření. Teprve pak nás zachvátila euforie. Mělo to ale jeden háček. Já po bohatství tolik netoužila a už jsem viděla, co všechno za ty peníze pořídíme našim dětem. Manžel snil o nějaké pěkné vilce na kraji města, o novém autě.

Hrozně se změnil

I když jsme se na dost věcech, jak naložit s penězi, nakonec dokázali shodnout, přestali jsme si rozumět. Karel se hrozně změnil. Najednou si připadal jako nějaký boháč z hloupého americkéhé filmu. A také se podle toho choval.

Když jsem odmítla odletět na dovolenou na Maledivy, protože se dceři právě narodil syn a já chtěla pomáhat, odletěl sám. Tedy vlastně sám nebyl. To jsem ale zjistila, až když se vrátil.

Šikovná dvacítka

Nebylo nakonec nic podivného na tom, že se na stárnoucího seladona nalepila mladá zlatokopka. Manžel si pořídil o čtyřicet let mladší milenku. Ani se s tím nakonec netajil. Vlastně se naopak chlubil. Byl pyšný na to, jaký je frajer.

Právě teď se s ní vrací z další prima dovolené v Karibiku. Ode mne zřejmě očekává, že to vše spolku a budu se chovat jako dřív, to se ale spletl.

Bude mi tak lépe

Rozhodla jsem se z přepychu rychle odejít. Nedělal mi nakonec od začátku dobře. Chvíli budu u dcery a budu se starat o vnoučata. Pak si seženu nějaké bydlení. Už se těším, že zase budu žít normálním životem. Na manžela se vlastně ani moc nezlobím. Je mi ho spíš docela líto.

Zuzana F. (64), Litoměřice