Podezřívala jsem kamarádku samoživitelku, ale všechno bylo jinak.

Ke své kamarádce Lence jsem jezdila často na návštěvu. Znala jsem jí z předchozího zaměstnání. Lenka byla o deset let mladší a neměla v životě tolik štěstí jako já. Zůstala svobodnou matkou s desetiletým synem Markem.

Cítila jsem zklamání

Jednoho dne, když jsem se od Lenky vracela, zjistila jsem nepříjemnou věc. Byla jsem si stoprocentně jistá, že jsem v peněžence měla tři tisícovky. Když jsem šla u benzínové pumpy platit doplnění nádrže, zjistila jsem, že jedna tisícovka chybí.

Hodně mě to zarazilo. Do té doby jsem si o Lence myslela jen to nejlepší. Věděla jsem, že na tom není finančně moc dobře, ale nečekala bych, že mi tajně vezme z peněženky velkou bankovku. Dlouho jsem přemýšlela, jak na tu situaci mám reagovat.

Dělat, že se nic nestalo? Nebo vyslovit podezření a chtít vysvětlení? Mohla jsem tak ztratit kamarádku a ta tisícovka pro mě opravdu nepředstavovala velkou ztrátu. Šlo spíš o princip.

Po několika dnech jsem se rozhodla, že se u Lenky neplánovaně zastavím a zeptám se jí přímo.

Nečekané vysvětlení

Začala jsem nenápadně, abych kamarádku neurazila. Lenka reagovala trochu dotčeně a já jsem podle jejího upřímného výrazu poznala, že se zmizením bankovky nemá nic společného. Pak kamarádku napadlo zavolat si syna.

Přede mnou se ho důrazně zeptala, jestli si náhodou „nepůjčil“ při minulé návštěvě z mojí peněženky nějaké peníze. Marek zčervenal a pak se dal do pláče. Měly jsme pachatele. Lenka chtěla vědět, proč to její syn udělal. Přiznání nás překvapilo.

Chtěl pomoci spolužačce ze třídy. Její rodina neměla na to, aby mohla jet s ostatními na dvoudenní školní výlet. Obě jsme důrazně Markovi promluvily do duše, že dobrou myšlenku nemůže uskutečňovat špatnými cestami. Ty peníze jsem po něm ale vrátit nechtěla.

Musel ovšem slíbit, že příště se na takový problém někoho dospělého zeptá přímo.

Magda K. (51), Ostrava