Magická síla tajemných předmětů může zaskočit i silné jedince.

První, na co mi padl pohled, když jsem se v tom hotelovém pokoji ubytovávala, byl obraz na stěně proti posteli. Znázorňoval tvář tajemného starého muže. Jeho pohled byl natolik upřený a nepříjemný, až to vypadalo, jako by se z obrazu díval živý člověk.

Světlo vycházelo z očí!

Stála jsem vždycky nohama na zemi a jen tak něco mě nedokázalo rozhodit. V první chvíli mě sice napadlo, že bych si pokoj nechala vyměnit, ale nerada dávám najevo slabost, navíc z pochybných důvodů.

V duchu jsem si řekla, že jednu noc na služební cestě to můžu vydržet. Povečeřela jsem s obchodním partnerem v restauraci ve městě a pak jsem se vrátila do hotelu. Druhý den mě čekalo další náročné jednání, takže jsem se potřebovala vyspat.

Chvíli jsem se zkoumavě dívala na ten nepříjemný obraz, ale přesvědčila jsem sama sebe, že jsem prostě jen unavená a přecitlivělá. Ulehla jsem kolem půl desáté. Když jsem se probudila, digitální budík u postele ukazoval, že je krátce před půlnocí.

Nejprve jsem si nemohla uvědomit, kde jsem, pak jsem si vzpomněla. Nevěděla jsem, co mě probudilo. Vzápětí jsem to pochopila. Z obrazu na stěně vyzařovaly pronikavé paprsky světla.

Posadila jsem se na posteli a spatřila, že to světlo vychází z očí namalované postavy!

Byla to uhrančivá podívaná!

Světelné paprsky po mně zkoumavě přejížděly a současně se začal ozývat tajemný šepot. Slova jsem jasně slyšela, ale nerozuměla jsem jim, protože byla v nějaké neznámé řeči, snad latině.

V první chvíli jsem byla vyděšená, potom jsem se vzpamatovala a jen fascinovaně hleděla na tu podívanou. Trvalo to asi pět minut. Pak, s úderem půlnoci, hlas ztichl a světla zmizela. Usnula jsem až asi hodinu poté.

Ráno jsem se zkusila na ten tajemný obraz zeptat slečny recepční, ale dívala se na mě jako na blázna. Můj příběh měl pak ještě dohru: do hotelu jsem se znovu dostala po roce a schválně jsem si vyžádala stejný pokoj. Strašidelný obraz v něm ale už nebyl.

Helena K. (43), Praha