Domů     Už se nebojím budoucnosti
Už se nebojím budoucnosti
3 minuty čtení

Některé pravdy dokážou srazit člověka na zem. Je to hrozné, ale důležité je zase vstát a jít dál. Když jsem to pochopila, dostavila se neuvěřitelná úleva.

Malá Barunka ke mně natahuje ručičky a krásně se usmívá svou bezzubou pusinkou. Je to moje prvorozená vnučka a já si jí chci užívat na maximum. A nejen jí, ale každého z rodiny, přátele i kamarády kolem sebe. Každý den, každou minutu.

Dříve jsem to nedělala, pořád jsem někam spěchala. A žila s pocitem, už aby. Už aby bylo po Vánocích, už aby bylo jaro, už aby byla dovolená. Nežila jsem přítomností, ale pořád se nějak upínala k budoucnosti. Proč?

Hlavně, aby nic neuteklo

Vlastně už jako malá holka jsem se stále hnala dopředu s vidinou cíle kdesi v budoucnosti. Trpěla jsem strachem, že když se zastavím, tak mi někde něco uteče.

A vlastně jsem tak proběhla celým svým životem až do momentu, kdy jsem poprvé pochopila, že něco není v pořádku.

Bylo to nenápadné

Vše začala asi před třemi roky. Začala jsem podezřele často zapomínat. Nejdřív jsem se své roztržitosti smála. To jsem prostě celá já. Myslím navíc věcí najednou a pak to všechno popletu. Ale ono to ve skutečnosti vůbec k smíchu nebylo. Ještě chvíli jsem své „průšvihy“ omlouvala, než jsem se odhodlala jít k lékaři.

Po chvíli bylo jasno

Doktorovi stačilo několik vyšetření a testů, aby objevil počínající Alzheimerovu chorobu. Zatmělo se mi před očima. To snad ne! Nejsem ještě tak stará, abych byla senilní. Paní doktorka mi ale vysvětlila, o co vlastně jde a co mě čeká.

Nechtěla jsem žít ani myslet na cokoli. Doma jsem nikomu nic říct nemohla. Dcera byla v sedmém měsíci těhotenství, manžel se právě stěhoval k milence. Čekal mě zřejmě nepříjemný rozvod. Chvíli jsem nevěděla, co mám dělat.

Neměla jsem ani sílu svěřit se své nejlepší kamarádce. Nechtěla jsem nikoho kolem sebe děsit. Připadala jsem si zahnaná do kouta.

Moře mi pomůže

Nakonec jsem si vzala dovolenou a odjela na týden k moři. Kdy naposled jsem byla takhle sama se sebou. Bez spěchu, bez úprku někam, čert ví kam. K moři jezdím moc ráda. Pohled do jeho nekonečné dálky mi pomáhá uspořádat myšlenky.

Uklidňuje mě sledovat východ slunce, které se koupe, ještě celé rudé, v moři. Tady za pravidelného příboje vln jsem se zase našla.

Všechno jsem si vyřešila

Byl to skvělý nápad zajet sem. Měla jsem dost času vše si promyslet, pochopit celou situaci, vyrovnat se se svým osudem. Vím, že nemoc nezastavím ani nevyléčím. Ale rozhodla jsem se přesto bojovat do posledního dechu. Čím? Tím, že budu žít na plné pecky.

Každý den, každou minutu, každou vteřinu. A na myšlenky na budoucnost se vykašlu. Až přijde, tak tu bude.

Stela K. (58), střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může