Domů     Už se nebojím budoucnosti
Už se nebojím budoucnosti
3 minuty čtení

Některé pravdy dokážou srazit člověka na zem. Je to hrozné, ale důležité je zase vstát a jít dál. Když jsem to pochopila, dostavila se neuvěřitelná úleva.

Malá Barunka ke mně natahuje ručičky a krásně se usmívá svou bezzubou pusinkou. Je to moje prvorozená vnučka a já si jí chci užívat na maximum. A nejen jí, ale každého z rodiny, přátele i kamarády kolem sebe. Každý den, každou minutu.

Dříve jsem to nedělala, pořád jsem někam spěchala. A žila s pocitem, už aby. Už aby bylo po Vánocích, už aby bylo jaro, už aby byla dovolená. Nežila jsem přítomností, ale pořád se nějak upínala k budoucnosti. Proč?

Hlavně, aby nic neuteklo

Vlastně už jako malá holka jsem se stále hnala dopředu s vidinou cíle kdesi v budoucnosti. Trpěla jsem strachem, že když se zastavím, tak mi někde něco uteče.

A vlastně jsem tak proběhla celým svým životem až do momentu, kdy jsem poprvé pochopila, že něco není v pořádku.

Bylo to nenápadné

Vše začala asi před třemi roky. Začala jsem podezřele často zapomínat. Nejdřív jsem se své roztržitosti smála. To jsem prostě celá já. Myslím navíc věcí najednou a pak to všechno popletu. Ale ono to ve skutečnosti vůbec k smíchu nebylo. Ještě chvíli jsem své „průšvihy“ omlouvala, než jsem se odhodlala jít k lékaři.

Po chvíli bylo jasno

Doktorovi stačilo několik vyšetření a testů, aby objevil počínající Alzheimerovu chorobu. Zatmělo se mi před očima. To snad ne! Nejsem ještě tak stará, abych byla senilní. Paní doktorka mi ale vysvětlila, o co vlastně jde a co mě čeká.

Nechtěla jsem žít ani myslet na cokoli. Doma jsem nikomu nic říct nemohla. Dcera byla v sedmém měsíci těhotenství, manžel se právě stěhoval k milence. Čekal mě zřejmě nepříjemný rozvod. Chvíli jsem nevěděla, co mám dělat.

Neměla jsem ani sílu svěřit se své nejlepší kamarádce. Nechtěla jsem nikoho kolem sebe děsit. Připadala jsem si zahnaná do kouta.

Moře mi pomůže

Nakonec jsem si vzala dovolenou a odjela na týden k moři. Kdy naposled jsem byla takhle sama se sebou. Bez spěchu, bez úprku někam, čert ví kam. K moři jezdím moc ráda. Pohled do jeho nekonečné dálky mi pomáhá uspořádat myšlenky.

Uklidňuje mě sledovat východ slunce, které se koupe, ještě celé rudé, v moři. Tady za pravidelného příboje vln jsem se zase našla.

Všechno jsem si vyřešila

Byl to skvělý nápad zajet sem. Měla jsem dost času vše si promyslet, pochopit celou situaci, vyrovnat se se svým osudem. Vím, že nemoc nezastavím ani nevyléčím. Ale rozhodla jsem se přesto bojovat do posledního dechu. Čím? Tím, že budu žít na plné pecky.

Každý den, každou minutu, každou vteřinu. A na myšlenky na budoucnost se vykašlu. Až přijde, tak tu bude.

Stela K. (58), střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika