Milovala jsem noční relax ve vířivce, kterou jsem si pořídila k narozeninám. Neodradila mě zima ani déšť. Koupel ve tmě a naprostém tichu jsem si nemohla nechat odepřít!

Byl to večer jako každý jiný. Přítel spal u televize a já se pomalu chystala do svojí milované vířivky. Byla docela drahá a já na ni dlouho šetřila. Nadělila jsem si ji jako dárek ke kulatinám, a nelitovala ani minutu.

Půlnoční koupel

„Jiní mohou kouřit a pít. Strkat peníze do automatů, nebo rozhazovat za parádu a módní výstřelky. Tak si také jednou dopřeju to, po čem moje srdce už dávno touží!“ řekla jsem si a objednala něco, co mi mělo přinést v budoucnu spoustu radosti!

Přítel jen nevěřícně kroutil hlavou, ale netroufl si nic namítat. Platila jsem já, tak co! Hned první koupel stála za to! Trysky mi masírovaly záda a já cítila blaho! „Pojď se taky trochu zchladit,“ lákala jsem svého Páju, ale on jen odmítavě zavrtěl hlavou.

Už s ním nebyla žádná legrace! Do vířivky jsem začala chodit každý večer. Pěkně potmě, bez plavek, samozřejmě. Jednou, když obloha zčernala tmou a těžkými mraky, jsem se vydala téměř o půlnoci do svojí milované kádě.

Těšila jsem se, jak budu dýchat vlahý vzduch a kochat se lehkým nočním větříkem.

Ve vířivce už někdo seděl

Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsme si nevšimla sedící postavy. Cizí mužský si dřepěl ve vířivce a ještě mě slušně pozdravil! Vykřikla jsem úlekem. Ještě že jsem si nesvlékla župan, nic jsem pod ním neměla!

„Co tady pohledáváte?“ zeptala jsem se a aniž bych čekala na odpověď, pospíchala jsem z vody. Stála jsem totiž nahoře na schůdkách. On se začal omlouvat. Měl milý hlas a slušné vyjadřování. Skoro jsem se ho přestala bát!

Vysvětlil mi, že bydlí ve stanu hned za mým plotem, na druhém konci zahrady. Tolik toužil se vykoupat, že neodolal. „Já vám to vynahradím! Vířivku vydrbu, vyleštím!

Jen na mě prosím nikoho nevolejte!“ myslel samozřejmě bdělé strážce zákona, ale mě to do té chvíli ani nenapadlo někoho volat. Nakonec jsme se dohodli. Ten neznámý ráno nejen vycídil vířivku, ale ještě mi posekal trávník a zametl dvůr. Potom zmizel i se svým stanem.

Příteli jsem dala vale

Domnívala jsme se, že už ho nikdy neuvidím. Uběhlo asi půl roku a u dveří se zjevil neznámý muž. V ruce měl kytici růží. „Já jsem ten chlap z vaší vířivky!“ představil se.

Vypadal jinak, i když jsem si ho už moc nepamatovala, a v té tmě tehdy ani dobře neviděla. Byl hezky oblečený a ostříhaný. Pozvala jsem ho na dvůr. U kávy mi začal znovu děkovat: „Díky té koupeli jsem se odvážil jít hned druhý den shánět nějaké zaměstnání.

Začal jsem pracovat a našetřil na podnájem. Je ze mě jiný člověk!“ vysvětloval. Zalíbil se mi a já jemu asi také. S přítelem mi to už dlouho neklapalo. Možná se mu i ulevilo, když jsme se rozešli. Večery trávím se svým nočním hostem. Vodu miluje a mně taky!

Zdeňka S. (62), Trutnov