Domů     Manžel zase ztropil skandál
Manžel zase ztropil skandál
6 minut čtení

Nebylo ani divu, když jsem zaslechla, jak křičí na celé kolo. Už je to tady zase, pomyslela jsem si a doufala, že to opět neskončí fackou.

On je Richard jinak v jádru hodný člověk, ale nesmí cítit, že se mu ubližuje nebo, že mu někdo něco přikazuje ani, že se někomu děje příkoří. Je to takový ombudsman pro sebe i druhé.

„Toho ponižování jsem si v mládí užil dost,“ vysvětlil mi jednou, když jsem mu zalepovala ránu na čele. Nic vážného, jen vyčistit pořádně kysličníkem a přilepit náplast. Na šití to určitě nebylo.

Tenkrát se pustil do kuchařky v hostinci, kde jsme se jen stavili na oběd. Ta paní nepřenesla přes srdce Richardův hlučný projev o guláši, který by ani prasata nejedla a kuchyni, která je určitě jeden velký chlív.

Mrskla po něm vázičkou s umělými fialkami, která na stole měla dokreslovat snad příjemnou atmosféru posezení. Když zasáhla Robertovo čelo pronesla památnou větu: „A teď si fňukej!“

Máme trable

Kdykoliv cítím, že to v manželovi bublá, snažím se výbuchu zabránit. On pak sice hudruje, že jim to měl přece vytmavit a pak na to za chvíli zapomene. Horší je, když jde vyřídit něco sám a nemá nikoho, kdo by ho zastavil.

Když se pak ozve křik, vím, že máme trable. Někdy to skončí jenom křikem, někdy dojde na nějakou tu ránu. A někdy na krev.

Tuhle jednomu vrchnímu, který nás chtěl natáhnout o tři stovky po docela mírném rozhovoru o tom, kdo se mýlí, nečekaně Robert vrazil dotyčnému takou facku, že tekla malinovka. Ostuda. Jenomže ten vrchní nechtěl volat policii, naštěstí, měl máslo na hlavě.

Hned má ostrá slova

Domlouvala jsem manželovi, že si připadám vždycky jako na válečném tažení. Netuším odkud přiletí nějaká střela, která mi utrhne hlavu. Ale on jenom pokrčil rameny. „Ty toho naděláš, občas vypěním, zlodějiny na nespravedlivost nestrpím!“ řekl rozhodně.

A já se musela s tím smířit. Richard ovšem na své konflikty rychle zapomene, zatímco já se tím dlouho trápím. On totiž z normálních argumentů rychle přejde k ostrým slovům, které by vyprovokovala i sochu a oheň je na střeše.

Dětem to nevadí

Jak tohle stvoření může být otcem dvou naprosto flegmatických dětí, to by stálo za výzkum. Asi je nakažlivější cholera než cholerik. I v proslulé divoké pubertě náš Jeník tátovy konflikty vždycky odzýval a Janička se jich vůbec nevšímala.

To vám je jedno jaký je táta poděs?“ durdila jsem se. Ozval se jenom Jeník. „Každý jsme nějakej,“ poznamenal a Janička jenom pokrčila rameny. A tím to pro ně bylo vyřízeno. Pravdou je, že většinu těch srážek naše děti nezažily.

Znají je jenom z řečí, které jsem pokaždé dělala. Jak jsem se snažila Richarda přimět, aby se zklidnil. Ale co jsem po nich vlastně chtěla? Aby tátu umravnily, když já to za ta léta, co jsme spolu, nedokázala?

A když si teď někdy postěžuji, jejich reakce jsou stejné. Žijí si svůj klidný život, ale návštěva chodí. I flegmatici rádi moji bublaninu. A já jim ráda podstrojuji, vždyť jsou to mé děti. A tu drobotinu, co s sebou přivádějí, miluji.

Jeník má dva kluky a Janička dvě holky. Tak si to moje děti rozdělily.

Nevinná otázka

Tuhle si tak povídám s Filípkem o jeho spolužácích. Jak s nimi vycházíš?“ zeptala jsem se. „Dobře,“ řekl vesele. „Jen někdy musím zasáhnout, když na mě něco zkoušejí. Nesnáším nespravedlnost a podlost, babi, víš?“ Něco mi zazvonilo v uších.

Desetiletý kluk mluví o podlosti, kde to sebral? A když slyším o nespravedlnosti z jeho úst, dost mi to něco připomíná. Ptala jsem se Jeníka, jestli Filípek náhodou nemá manýry svého dědy. „Normální kluk,“ usmál se syn. „Někdy se popere.

Už kvůli holkách, chápeš to? Tuhle po sousedovic klukovi hodil kus cihly. Chápeš to? Normálně mu rozsekl hlavu, ale už jsou zase kamarádi.“ Dívala jsem se na svého syna s údivem a on mé překvapení zaregistroval. Mám mu říct své pochybnosti?

Ale viděla jsem, že chápe. „Každý jsme nějakej,“ uzavřel debatu.

Mám obavy

Tak to přece jen přeskočilo z manžela na vnuka, ale třeba není všem dnů konec. Kluk z toho může přece také vyrůst. Jinak už teď dopředu lituji jeho ženu. Ta si teda zkusí. Však to dost dobře znám. Manžel jako nevybuchlá letecká mina.

Dříme kdesi ukrytá a pak do ní stačí rýpnout. Karambol je na světě. Ne, že bych si zase tak moc stěžovala, ale někdy je to s Richardem fakt o nervy. Já vždycky trnu, když Richard jde řešit spravedlnost. Jen pokaždé doufám, že to nedopadne jako v tom kempu.

Zase chtěl spravit svět

Krásné prostředí, voda tak akorát, někdy trochu na otužení, ale naše generace je už dost otužilá, tak si s tím umí poradit. Počasí se také vydařilo, tak proč si ho něčím kazit?

Jenže když správce kempu vyhlásil, že vodu máme používat každý druhý den, Ríšu vzal amok. „Platíme si? Platíme! Tak co nám mají co diktovat co smíme?!“ rozčiloval se. Marně jsem mu domlouvala, že přece není dost vody ve studni, že se můžeme koupat v řece.

Je přece sucho, měl by pochopit, že vodu potřebují v restauraci a v kuchyni. Schválně jsem použila slůvko „měl“, protože při „musí“ by okamžitě vypěnil. Jenomže Richard už chystal válečnou výpravu za spravedlností.

Narazil

Moje „Nechoď nikam!“ už neslyšel. Vyrazil na zteč. Vyběhla jsem za ním, ale moje volání bylo marné. Už jeho výkřik „Který magor tu to řídí?!“ nebyl zrovna nejdiplomatičtější vstup do diskuse k vyjasnění situace.

Odkudsi se vynořila statná paní Mirka, která umí skvěle vařit. „Syn tu není, ale můžeme to vyřídit spolu!“ dala ruce v bok a ještě si dupla. „Doporučuji ústup a slušné chování!“ dodala. „Já jsem host, já jsem pán!“ křikl Richard vzdorovitě.

„Žádná pitomá ženská mě nezastaví!“ „A vo co, že?!“ kontrovala Mirka. A vlepila manželovi facku. „To máš za tu pitomou ženskou!“ dodala. A ubalila další Richardovi i na druhou tvář. Stál tam překvapeně a nezmohl se na slovo.

Kolem už bylo pár lidí, kteří dychtili být svědky něčeho, co by jim zpestřilo denní program. Paní Mirka se rozhlédla kolem a přísně se podívala na ty čumily. Někteří raději o krok ustoupili. „Tak teď máme jasno a zbytek můžeme probrat u piva,“ ukázala k výčepu.

Richard šel za ní jako beránek. A já si říkala v duchu: „A teď si fňukej!“ V tom kempu jsme strávili ještě báječný víkend. Richard a paní Mirce omluvil a ona nás pozvala na společnou grilovačku. Když jsme se loučili, byla Mirka samý úsměv.

„On je to milý chlap, jen potřebuje občas srovnat,“ šeptala mi na rozloučenou. Do toho kempu se ještě vrátíme příští rok.

Ludmila L. (64), Lanškroun

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika