Domů     Jak mi můj syn otevřel oči
Jak mi můj syn otevřel oči
3 minuty čtení

Pro samou práci jsem málem zapomněla, co jsme se svým dětem snažili vštěpovat. Syn mi to připomněl dojemným způsobem.

Stalo se to už asi před třiceti lety. Syn Petr chodil do druhé třídy a dcera Andulka do první. Já poté, co jsem byla s dětmi šest let doma, zrovna nastoupila do nové práce a zpočátku jsem to zvládala jen s vypětím sil.

Ráno vzbudit děti, připravit jim svačiny, odvést je do školy, pak honem do práce, odpoledne vyzvednout děti z družiny a domů vařit večeři, prát, uklízet… O víkendech jsem pak doháněla resty. Ostatně to zná asi každá zaměstnaná matka.

Děti jsme se vždycky snažili s manželem vést k tomu, aby byly slušné, zajímaly se o druhé a aby jim nebylo lhostejné, co se kolem nich děje.

S nástupem do práce jsem toho ale měla až nad hlavu, byla jsem ráda, že stíhám alespoň základní péči o domácnost a rodinu. Manžel býval často služebně pryč, tak jsme si s většinou věcí musela poradit sama.

Ale to si nestěžuji, měli jsme a dodnes máme hezký vztah. Jen vysvětluji, proč došlo k tomu, že mě můj tehdy osmiletý syn tak zaskočil.

Jednou cestou ze školy nadšeně vyprávěl, že si s paní učitelkou ten den povídali, co oni jako děti mohou udělat pro to, aby naše planeta byla hezčí. Poslouchala jsem ho jen napůl, měla jsem hlavu plnou toho, co všechno musím ještě ten večer zvládnout.

Po příchodu domů jsem děti zahnala, aby si udělaly úkoly, Andulce jsem s nimi trochu pomohla, Petříka pochválila, že to zvládl sám. Pak jsem jim pustila večerníček a připravila si prádlo na žehlení. Po pohádce najednou slyším Péťu, jak říká:

„A proč my vlastně netřídíme odpad?“ Na obrazovce zrovna byla kampaň na tohle téma. Já ale měla plné ruce práce, a tak jsem ho jen odbyla s tím, že na to není čas, místo, kontejnery jsou daleko a že to popeláři stejně nakonec vozí na jednu hromadu. Péťa neřekl nic, jen zamyšleně odešel.

Asi po měsíci Péťa přinesl domů velkou krabici. Vybalil z ní tři různě barevné koše a řekl mi, že si na ně našetřil z kapesného, něco mu přidala babička, a od teď můžeme třídit.

O odnos do kontejnerů se sám postará, protože mu není jedno, jak to s naší planetou dopadne. „Maminko, vždyť jsi vždycky říkala, že se každý z nás musí o zem starat, jak umí, a každá maličkost se počítá. Tak já začnu s tímhle,“ prohlásil rozhodně.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi kvůli starostem málem unikly mnohem důležitější věci. Třeba to, jací lidé vyrostou z mých dětí, je nejvíc. Rozplakala jsem se, přitáhla Péťu k sobě a slíbila mu, že do toho půjdeme spolu.

V práci jsem dala výpověď a našla si jinou, na půl úvazku. Třídíme teď všichni a děláme spolu i spoustu dalších věcí.

Saša (54), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud