Domů     Opravdová veselka
Opravdová veselka

Narodila jsem se v Jablonci nad Nisou jako poslední z pěti dětí. Na střední škole v Liberci jsem se seznámila s chlapcem, se kterým jsem se potkávala během celého studia. Vznikl z toho samozřejmě příběh, kterému se říká láska, opravdu upřímná a velká.

Můj Luboš ale po ukončení studia musel bohužel absolvovat základní vojenskou službu, která v té době trvala dva roky. A aby to všechno bylo ještě komplikovanější, jeho rodiče se přestěhovali z Jablonce do Olomouce.

Připadalo mi, že se celý svět spiknul proti mně a mým citům, ale byla jsem připravená za ně bojovat.

S Lubošem jsme si slíbili lásku, věrnost a také to, že po ukončení jeho vojenské služby vstoupíme do manželského svazku. Nastoupila jsem v Jablonci do práce a dobu čekání na svého milovaného jsem si krátila různými zájmy.

Kromě zaměstnání jsem se věnovala práci s dětmi jako pionýrská vedoucí, chodila jsem i do tanečního kroužku.

S mým vytouženým chlapcem jsme si psali dopisy a po každé výplatě jsem se sebrala a odjela za svým „milovaným vojínem“ alespoň na jeden víkend do Olomouce, kde sloužil. Trvalo to více než rok a naše láska přinesla své ovoce ve formě čekání miminka.

Do konce Lubošovy vojny scházelo ještě několik měsíců a tak jsme se rozhodli, že se vezmeme dříve.

Bylo třeba si pospíšit, protože jsem se dozvěděla, že v půlce května odjíždí jeho útvar na nějaké tříměsíční velké cvičení, ze kterého by se v žádném případě Luboš nemohl uvolnit.

Za další tři měsíce by už následky naší lásky byly jasně viditelné a v té době se to jaksi neslučovalo s dobrými mravy…

Pustili jsme se do řešení. Luboš si měl zařídit opušťák a dohodli jsme se, že nejprve zajedeme do Olomouce, kde mě představí svým rodičům. Ti mě zatím znali jen z dopisů. Společně jim oznámíme tu skvělou novinku, že se chceme 10.května vzít.

Přijela jsem do Olomouce, odkud jsme měli pokračovat do Olomouce, jenže nastala komplikace. Luboš tam byl, ale měl pouze vycházku, onen opušťák nedostal. Oznámil mi, že mě jeho rodiče v Olomouci čekají.

Nebyl čas na dlouhé přemýšlení a proto jsem cestovala dál sama. Žádat o ruku svého budoucího manžela jsem tak šla vlastně bez něj, naštěstí to v Olomouci dopadlo skvěle. Lubošovi rodiče byli neuvěřitelně přátelští, dobrosrdeční a milí.

Líbila jsem se jim, souhlasili se svatbou i s jejím průběhem – to znamená malý, skromný a tichý obřad v úzkém rodinném kruhu. Odehrát se vše mělo u nás v Jablonci.

Celá příprava na svatbu nebyla nijak náročná. V naší velké rodině se to kvalifikovalo jako „menší oběd“. Moje maminka má klidnou povahu a tak z toho nedělala žádnou vědu.

Rozhodla se pro slepičí polévku, pečené kuře, brambory a abychom měli něco v záloze, upečeme ještě nějaké řízky a připravíme bramborový salát. Starší bratři už byli ženatí a sestry vdané.

Každý z nich měl za sebou malou a tichou svatbu, bez přítomnosti ostatních sourozenců – jen jsme si vzájemně pomáhali, když bylo zapotřebí.

Finančních prostředků bylo tehdy málo, u každého dominovaly prázdné peněženky a navíc v té době se nekladl žádný důraz na obrovské a honosné hostiny.

Blížil se ten velký den, na který měli přijet jen rodiče mého Luboše a jeho jediný bratr. Z mé strany to rovněž měli být rodiče, sestra s manželem jako svědci… a samozřejmě my dva. Jiná sestra mi přišla pomoci s vařením a přípravou stolu pro devět lidí.

Desátý květen byl tady! Ráno přijeli můj budoucí tchán s tchyní, přivezli víno a svatební dort. Nádavkem s nimi přijeli ještě dva lidé navíc – Lubošův kmotr a babička. Naši otcové si hned padli do oka a rozuměli si, jako by se znali odedávna.

Prohlásili, že „dobří lidé se vždycky vejdou“ – tehdy ještě netušili, jak velkou pravdu předpovídají. Svatební obřad byl krátký, důstojný a srdečný.

Měla jsem na sobě vlastnoručně ušité svatební šaty, které společně s netradiční červenou kyticí karafiátů budily údiv. Manžel byl v obleku, který mu koupili rodiče, v narychlo předělaných a hodinu před svatbou zužovaných kalhotách. Vypadal skvěle.

Na radnici jsme šli všichni pěšky, ale zpátky nás odvezl autem můj strýček, kterého jsme samozřejmě hned pozvali ke stolu.

V třípokojovém bytě, v poměrně velkém obýváku, se mohla začít hostina se slavnostním přípitkem – a už s šestnácti osobami, protože přibyli „řidič“ strýček i s tetou a moje kamarádka fotografka, která přišla s manželem.

Ještě jsme ani nedojedli polévku, když se poprvé otevřely dveře a v nich stály kolegyně z práce, na čele s vedoucím. Židle, skleničky a talířky začaly přibývat.

O něco později přiběhli moji soukmenovci z tanečního kroužku a za další hodinu se objevily i děti, které jsem měla na starosti jako pionýrská vedoucí.

To už jsme si museli různé vybavení – například židle a skleničky – půjčovat od sousedů a ti samozřejmě rovněž přišli blahopřát. Moje čtyři nejlepší kamarádky z dětství si nenechaly ujít příležitost spatřit mého manžela a dvě z nich se dostavily i s dětmi.

No a co by to bylo za sourozence, kdyby nebyli zvědaví na svého nového švagra. Přišli všichni, kteří byli momentálně v Jablonci – s manžely, manželkami a malými dětmi. Byl nás zkrátka plný byt, ale i chodba.

Všude samá sklenička, příbory a neuvěřitelný nepořádek. Křik a smích se rozléhaly po celém domě. Ani sousedům ani přítomným to však nijak nevadilo…

Kolik nás to vlastně bylo? Kolik lidí se otočilo v jednom pokoji a v celém bytě? Občas jsme to při vzpomínkách na svatbu chtěli s Lubošem spočítat, ale nikdy jsme se neshodli na jednom stejném čísle.

Stále jsem vděčná svým sourozencům za pomoc, vždyť jedna ze sester byla v době hostiny rovněž těhotná, dokonce v sedmém měsíci. V tomto stavu dokázala uvařit nespočetné množství káv, umýt desítky skleniček, talířů a dalšího nádobí.

Dodnes jsem se pořádně nedozvěděla, kdo přinesl pekáč čerstvě upečených buchet, demižón vína, láhev slivovice, košík koláčků nebo mísu domácí pomazánky. Nikdo nepřišel s prázdnou, každý chtěl být „při tom“.

Bylo skutečně stále co jíst a pít, ať u stolu, ve stoje, v sedě, dokonce i na zemi. Snědlo a vypilo se opravdu všechno.

Panovala veselá nálada a málokdo zaregistroval, že časně ráno utíkal můj Luboš na nádraží, aby mohl opět plnit svoji „vlasteneckou povinnost“.

Svatba byla skutečně neopakovatelná, bláznivá, kuriózní a s velkým počtem lidí, kteří se s námi přišli spontánně podělit o naše momentální štěstí.

S jistotou vím, že naše svatební hostina byla fantastická, plná smíchu, radosti, zpěvu… ale hlavně bohatá na lásku a přátelství.

Na konci září, v den skončení Lubošovy vojny, jsem se přestěhovala do Olomouce, kde si můj manžel s pomocí rodičů vyjednal práci s bytem.

Společně jsme pak v manželství prožili krásného čtvrt století, vychovali syna a dceru a často se navštěvovali s oběma rodiči. Do Jablonce jsme jezdili i přes velkou vzdálenost jednou do měsíce, někdy i dvakrát.

Dnes je mi skoro šedesát a prohlížím si svatební fotografie, které tehdy pořizovala moje kamarádka. Zmocňuje se mě nostalgie a do očí mi vstupují slzy dojetí.

Ne všichni, kteří se tehdy té báječné hostiny zúčastnili, jsou tu dnes s námi, někteří už odešli na cestu, ze které se nikdo nevrací.

S Lubošem ale budeme vždycky rádi vzpomínat, jak se naše původně plánovaná malá tichá svatba změnila v úžasnou oslavu lidské sounáležitosti…

Anna (59), Olomouc

Související články
17.6.2024
Už od dětství jsem od mámy slyšela, jen jak jsem hloupá a tlustá. Přitom jsem ze školy nosila jedničky a nadváhu jsem nikdy neměla. Asi bych měla začít seznámením mých rodičů. To totiž o mnohém vypovídá. Táta pracoval jako strojírenský odborník v zahraničním obchodě. Máma tam nastoupila po maturitě jako sekretářka. Během pár let dokázala tátu rozvést, zakázat mu stýkat se s dospělými dětmi z pr
17.6.2024
Byla moc milá a sympatická. Vždycky jsme se společně hodně nasmály. Jenže smích mě pomalu přešel. To, když jsem poznala pravý důvod jejích návštěv. Byla jsem ráda, když se do bytu vedle mě nastěhovala usměvavá paní asi tak v mém věku. Hned pozdravila, představila se a utrousila nějakou vtipnou poznámku. Ulevilo se mi. Obávala jsem se nějaké rodiny s malými dětmi, co budou křičet od rána do veče
16.6.2024
Měla jsem pochybnosti. Přišlo mi, že říká samé nesmysly. Ale měla pravdu. V dobrém i zlém se všechny kartářčiny předpovědi vyplnily do puntíku přesně! Ke kartářce jsem chodila pravidelně už několik let a byla s její předpovědí vždy spokojená. Znala jsem i její dceru, která převzala živnost po matce. Vlastně se ty dvě střídaly, a tak si mě přehodily. Prý potřebuji jiný přístup než předtím.Moc sy
15.6.2024
Mezi mojí a Matějovou rodinou byla přehrada. Bydleli jsme sice, já i Matěj, v paneláku, ale rozdíly by přehlédl jen slepý. Já byla hýčkaná princezna, jezdili jsme k moři, v pokojíčku jsem měla růžové závěsy a růžový přehoz přes křesílko, snídala jsem chleba s medem nebo bábovku a měli jsme chatu u rybníka. Zato Matěj. To byl smutný případ. Děti se mu smály, že je socka. A to on byl. Nemohli
14.6.2024
Můžete být svědomitý řidič a stejně se vám to může stát! Strhla jsem volant proto, abych to zvíře nepřejela. Jen zázrakem to tehdy dopadlo dobře. Jako malá jsem ráda jezdila na kole a nebála se vyrazit na silnici do provozu. Už v osmnácti jsem si udělala řidičský průkaz a auta byla mou vášní. Řídila jsem ráda a často. A jezdila jsem bez nehod. Až před několika lety se mi stala ošklivá věc. Jela
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kořeněné trhané maso
tisicereceptu.cz
Kořeněné trhané maso
Kdo má rád pikantní pokrmy, ten si na trhaném vepřovém rozhodně pochutná. Suroviny 300 g vepřové kýty 2 zelené chilli papričky 10 ředkviček 1 lžíce grilovacího koření čerstvě namletý pepř s
Srovnání hodinových sazeb za úklid v různých regionech: Na co se zaměřit při výběru úklidové společnosti
epochaplus.cz
Srovnání hodinových sazeb za úklid v různých regionech: Na co se zaměřit při výběru úklidové společnosti
Hodinová sazba za úklid… Je klíčovým faktorem při výběru úklidové služby. Cena může výrazně kolísat v závislosti na regionu, velikosti a povaze úklidového úkolu a specifických požadavcích zákazníka. Tento článek se zaměří na srovnání hodinových sazeb za úklid v různých regionech a na to, co je třeba při výběru úklidové společnosti zohlednit. Regionální rozdíly v hodinových
Třená niva
nejsemsama.cz
Třená niva
Můžeme ji dochutit i jemně nasekanou jarní cibulkou nebo česnekem. Ingredience: 150 g sýru niva 1 žervé 1 tavený sýr 100 g majolky 6 lžic zakysané smetany 5 g mletých vlašáků 20 g zeleného pepře 1 pomeranč Postup: Nivu nastrouháme, přidáme ostatní sýry, majolku, zakysanou smetanu a dobře rozmixujeme. Přisypeme ořechy a pepř. Pomeranč nakrájíme na plátky a chlebíčky natřené
Čelil nezkrotný básník Li Po trestu smrti?
historyplus.cz
Čelil nezkrotný básník Li Po trestu smrti?
Zdi sün-jangského vězení jsou vlhké a olezlé plísní. Na vlastní kůži se o tom přesvědčí i geniální čínský básník Li Po, který zde čeká na osudný ortel. Dohnaly sem Li Poa hříchy mládí, kdy při soubojích zabil několik lidí, nebo skončil v žaláři z jiného důvodu?   Na promrzlou zem dopadají krvavé krůpěje. Patří lehce raněnému
Je Anežka Rusevová opět nešťastně zamilovaná?
nasehvezdy.cz
Je Anežka Rusevová opět nešťastně zamilovaná?
Stálice seriálu Ulice, herečka Anežka Rusevová (37), zatím v lásce moc štěstí neměla. V případě sympatické a milé Anežky je to poněkud zvláštní, i proto, že ona sama prý po milujícím partnerovi a rodi
I sloni si dávají přezdívky… Nevěříte?
21stoleti.cz
I sloni si dávají přezdívky… Nevěříte?
Potvrzeno! Ze studie založené na pozorování dvou sloních stád ve volné přírodě v Keni nedávno vyplynulo, že i sloni se navzájem dokážou „oslovovat“ individuálními jmény. Až dosud přitom byla tato scho
Láska hory někdy nepřenáší
skutecnepribehy.cz
Láska hory někdy nepřenáší
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí.
Najděte svůj vysněný Gin & Tonik a řekněte mu své „ANO“
iluxus.cz
Najděte svůj vysněný Gin & Tonik a řekněte mu své „ANO“
Gin & Tonik, známý jako „G&T“, je globálním fenoménem a stálicí snad v každém baru. Věděli jste ale, že i s jedním prémiovým ginem si můžete připravit hned několik variant osvěžujícího drinku?
Tajemný kruh u Chanctonbury: Vytvořil jej sám ďábel?
enigmaplus.cz
Tajemný kruh u Chanctonbury: Vytvořil jej sám ďábel?
Záhadami opředený kruh u Chanctonbury se nachází na křídových útesech jižní Anglie. Je to místo, jehož pověst je černější než ta nejtemnější noc. Podle některých názorů zde působí démonické síly! S ja
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Strašidelný pronájem v Salemu: Tamní duchové jsou prý přátelští!
epochalnisvet.cz
Strašidelný pronájem v Salemu: Tamní duchové jsou prý přátelští!
Dům, který si můžete pronajmout na Airbnb, je postaven v roce 1838 v Salemu ve státě Massachusetts ve Spojených státech amerických. Mnoho hostů, kteří v domě zůstali, tvrdí, že v něm straší. Jaká nadpřirozená síla tam přebývá? Původní majitel domu Henry Derby pracoval v malém americkém městečku Salem ve státě Massachusetts jako krejčí až do
Bečov nad Teplou: Botanická zahrada pro zdatné návštěvníky
epochanacestach.cz
Bečov nad Teplou: Botanická zahrada pro zdatné návštěvníky
Šlechtický rod Beaufort-Spontinů po sobě v Bečově zanechal ještě nejednu významnou stopu. Jednou z nich je i unikátní botanická zahrada, jedna z největších na našem území. Na místě zbouraného pivovaru vzniklo v roce 1870 malé zahradnictví, kolem něj se v podhradí rozvíjel park a zahrada rostla i v dalších letech, nejvíce v období po vzniku