Domů     To jsem ale hrozně dopadla
To jsem ale hrozně dopadla
3 minuty čtení

Dlouhá léta jsem žila jen pro rodinu. Pak mě postihla menší mrtvice. Rázem jsem se stala pro moje nejbližší nepotřebná.

Na štěstí tady máme tak krásnou zahrádku. Koukám se na rozkvetlé keře růží. Jsou nádherné a tak neuvěřitelně voní. A krásný je i bylinkový záhon. Někteří zdejší obyvatelé se o něj starají a já jim jen tiše závidím.

Tak ráda bych zaklekla k záhonu, plela a přehrabovala se v hlíně. Dokáže tak krásně vonět. A já byla vždy vášnivá zahradnice. O záhony jsem se u nás na chalupě vždy pečlivě starala. Stejně jako o rybízové keř, jabloně, ale i o nádhernou skalku.

Dnes mě tam mladí vyvezou jednou za rok. To když jedeme na Dušičky na hroby. Moje rodina má totiž hrob na místním hřbitově. A já se tady narodila.

Stoletá chalupa

Narodila jsem se v té naší chalupě a vyrůstala tu až do chvíle, než jsem odešla na střední školu do města. Na chalupu ale stále jezdila naše rodina. Bývaly tam úžasné rodinné sešlosti.

Později jsme atm trávili hodně času s manželem a našimi dětmi a později i vnoučaty. Když ale manžel zemřel, už jsem tam tak často nejezdila. Ale vnoučata jsem hlídala dál poctivě.

Sen o velké rodině

Splnil se mi totiž můj sen o velké rodině. Žila jsem jen pro ni. Pro mé tři děti, jejich rodiny, pro manžela. Neměla jsem kvůli tomu ani čas na nic jiného. Na sebe, na své koníčky, na své kamarády Vůbec mi to ale nevadilo.

Rodina pro mě prostě byla dodnes je všechno. Nic se ale nemá přehánět. A to jsem ještě donedávna nevěděla. Do té doby, než se to stalo.

Přišlo to náhle

Byla jsem s mojí nejstarší vnučkou v zoologické zahradě. Moc jsme si to užívaly a krásně si povídaly. Pak se najednou zamotala hlava, zatmělo se mi před očima a pak jsem se svezla k zemi. Nemohla jsem mluvit, byla jsem celá ochromená.

Vnučka ztropila povyk a přivolala díky tomu rychle pomoc. Do pár minut jsem byla v nemocnici.

Přežila jsem

Také díky tomu jsem tu mrtvičku přežila celkem dobře. Přesto mě čekalo několik týdnů rehabilitace. Levá polovina těla mi už zůstala poněkud nešikovná. S hůlkou ale mohu chodit a také celkem srozumitelně mluvím.

Přesto byli lékaři toho názoru, že bydlet úplně sama a bez cizí pomoci by pro mne mohlo být nebezpečné. Vyvstala otázka, kam tedy půjdu. Lékařka logicky vycházela z toho, že mám tři děti a že se o mě v péči vystřídají.

Nikdo mě nechtěl

Jenže realita byla jiná a dost tvrdá. Ukázalo se, že na mě ani jedno z dětí nemá čas a ani místo v bytě. Navíc jsem odpadla jako hlídací babička, a tak se jim prý hrozně zkomplikoval život. Budou muset zaplatit nějaké hlídání.

Rychlost, s jakou mi našli místo v domě pro seniory, byla vážně obdivuhodná. V jedné chvíli jsem tak přišla nejen o zdraví, ale i o svou milovanou rodinu. Ano, občas mě navštíví. Ale znáte to, stále nestíhají a nemají vůbec na nic čas.

Hledám kamarády

Pochopila jsem celkem brzy, že jsem zůstala sama. A tak jsem si začala v domově hledat kamarády. Kupodivu se jich pár našlo. Takže už tu nemusím sedět jen v pokoji a smutně hledět do zdi. Žiju, mám si s kým popovídat, je o mě postaráno.

Snažím si užít každý den, radovat se z maličkostí a docela obyčejně žít, jak to jde. Ale ta bolest u srdce, ta tam zůstává pořád.

Stanislava K. (67), Praha

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která