Trvalo mi celou věčnost, než jsem se zamilovala. Až v sedmnácti se mi zalíbil Tomáš, který byl můj pravý opak. Ale překvapivě mezi námi zahořela láska jako trám.

Tomáš byl excentrický extrovert, já zase plachý introvert. Ale něco nás k sobě magicky přitahovalo. Když jsme spolu začali chodit, byla to taková téměř dětská láska. Vodili jsme se za ruku, líbali se.

Objížděli jsme koncerty, scházeli se s přáteli a bylo nám spolu moc dobře. Trvalo asi půl roku, než jsme spolu měli první sex. Já totiž byla ještě panna, proto jsem se trochu bála a zdráhala.

Jenže moje obavy byly zbytečné, protože i v této rovině jsme se brzy dokonale sehráli.

První pokus nevyšel

Po pěti letech chození jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do Prahy, kde jsem studovala a Tomáš tu pracoval. V ten okamžik nám to ovšem začalo poprvé trochu drhnout.

Tomáš si chtěl užívat velkoměsta naplno, já jsem ovšem byla trochu zpátečnická a chyběla mi rodina. Raději bych byla občas doma než každý večer někde na koncertě. Asi jsem kvůli tomu začala být protivná a dost jsme se hádali.

A tak se stalo, že mi jednoho dne Tomáš oznámil, že už pokračovat nechce a já se s brekem odstěhovala.

Vzájemně jsme si chyběli

Jenže mi chyběl. A já jemu možná taky. Po pár týdnech byl totiž čím dál častěji k vidění v našem malém městě. Opět jsem na něm mohla oči nechat. Když se mě jednou kamarádka ptala, s kým bych chtěla chodit, přiznala jsem, že zase s Tomášem.

A když jsme se po jednom koncertu náhodně ocitli spolu u jednoho stolu, skutečně jsme najednou navázali tam, kde jsme přestali. Byla jsem šťastná jako blecha. Chvíli byl náš vztah ještě dokonalejší než dříve, ale pak se zase něco přihodilo.

Ve vzduchu zůstalo cosi nevyřčeného a my se oddělili pro mě tenkrát definitivně.

Do třetice

Snažila jsem se na Tomáše zapomenout a několik let ho vůbec neviděla. Prošla jsem si dvěma vztahy, které nestály za nic. Ale pak jsme na sebe zase náhodně narazili. První rozhovor byl hodně rozpačitý, ovšem cítila jsem, že všechno mezi námi nevyhaslo.

Zdálo se mi, že ačkoliv uběhlo asi šest let, i já Tomášovi chybím. Proto jsme se začali opět stýkat. Nejdřív jako kamarádi. Jen jsme si povídali u piva a bylo nám spolu hezky.

A když jsme se tak oťukali a ověřili si, že jsme si stále názorově blízko, domluvili jsme se, že to spolu zkusíme ještě potřetí.

Je to skvělý chlap

Dodnes si pamatuji, jak mě sevřel v náruči a já v duchu děkovala Bohu, že naše cesty zase propojil. Dnes už spolu máme dvě dcery a nikdy nepřestanu být vděčná, že Tomáše mám. Je to báječný chlap do nepohody. Lepšího tátu a partnera bych nikdy nenašla!

Když někomu vyprávím, kolikrát jsme si k sobě hledali cestu zpět, nevěřícně kroutí hlavou. Sice se říká, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale já jsem si jistá, že napotřetí to jde.

Jana H. (51), Kolín