Domů     Voda mi vzala mého vnoučka
Voda mi vzala mého vnoučka
3 minuty čtení

Měly to být jeho vysněné prázdniny. Bohužel, krásné dobrodružství se změnilo v neuvěřitelnou tragedii, z které se už nikdy nevzpamatuji.

Stojíme na břehu řeky. Nikdo z nás nemá odvahu ani chuť ponořit do ní jen špičku nohy. Všechno je to ještě příliš čerstvé. Zavřu oči a vidím našeho Pavlíka. Ten by tu nevydržel stát ani chviličku. Ne nadarmo jsme mu říkávali vodní myš.

Všichni se mu kvůli tomu smáli. Určitě by se rozeběhl okamžitě do vody. Byl takový už odmalička.

Plovoucí nemluvně

Když se narodil můj první vnouček Pavlík, rozhodli se jeho rodiče, že s ním budou chodit na plavání kojenců. Pavlík tomu byl přímo předurčen. Vodu miloval od prvního okamžiku. Ve třech letech už začal chodit na plavání.

Dodnes si pamatuju, jak v šatně plné řvoucích a vystrašených dětí před prvním tréninkem, stál u dveří do bazénu celý natěšení. Jakmile se otevřely, Pavlík vystartoval a s rozběhem skočil do vody. Myslela jsem tehdy, že toho trenéra skolí infarkt, jak se lekl. Netušil totiž, že náš Pavel už umí plavat.

Rostl jako z vody

Pavlík vodu a plavání miloval. Začal chodit do sportovního plaveckého oddílu a neustále se zlepšoval. Na každém závodu nakonec skončil na „bedně“. Nebyl vždy první, ale do třetího místa se vešel pokaždé. Trenéři mu předpovídali velkou budoucnost.

Ale Pavlíkovi bylo teprve devět a měl vše ještě před sebou. Alespoň tehdy jsme v to všichni věřili.

Byl to jeho sen

Pavel rád plaval, ale bavilo ho vlastně vše kolem vody. Vyzkoušel si všechna ta prkna na vodě, projel se se známými na jachtě. Ale jeho velkým snem byla pořádná výprava na vodu. V devíti letech rodiče konečně usoudili, že by mohl jet na vodácký tábor.

Pavlík byl nadšený a začal se chystat už snad dva měsíce dopředu. Pak konečně nastal den odjezdu. Stáli jsme celá rodina před autobusem a Pavel nám mával z okýnka. Oči mu úplně zářily. Tak nadšeného jsem ho už dlouho neviděla. A už bohužel také nikdy neuvidím.

Dlouhá nejistota

Ještě ráno před tou tragédií mi Pavlík volal. „Babi, je to tu skvělý. Mám krásné fotky, pak ti je ukážu.“ Za pár hodin ke mně přijel syn. Zoufalý, zdrcený. Pavlík zmizel ve vodě u jezu.

Prý se neohroženě vrhl pro kamaráda, který se začal topit po převržení lodě. Jeho zachránil, ale sám ke břehu už nedoplaval. Stále jsme se utěšovali, že to ještě nemusí znamenat, že se utopil. Doplaval po řece někam dál, leží někde zraněný na břehu…

Krutá realita

Pavlíka hledali s maximálním nasazením několik dní. Pak ho konečně našli. Utopil se. Všichni byli naprosto zdrceni. My, naši známí i úplně cizí lidé. Mladší Pavlíkův bráška Tomík zatím celou situaci moc dobře nechápe. Jasné je jedno, z něho plavec nebude.

Vody se, naštěstí, bojí. K řece jsme přijeli jen proto, abychom uctili Pavlíkovu památku. Je to už rok, co nás opustil. A dnes by mu navíc bylo deset let.

Magda V. (67), České Budějovice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může