Domů     Dostali jsme od života druhou šanci
Dostali jsme od života druhou šanci
3 minuty čtení

S mou životní láskou jsme se míjeli. Už to vypadalo, že se nikdy neuvidíme, a pak se stala ta osudná nehoda.

Den, kdy jsme se s mým druhým mužem seznámili, mám v živé paměti. Říkám si, že ten nahoře nebo moji andělé nebo prostě někdo mě musí mít rád, když pracně zinscenoval tu nehodu. Když způsobil, abychom se my dva setkali.

On z Ostravy, já z Brna, naše auta se srazila na parkovišti v Pardubicích. Byla jsem na školení, on se vracel z cesty za rodiči. Jeden o druhém jsme už dávno neměli žádné zprávy, zmizeli jsme si navzájem z očí.

Moje dávná školní láska

Kdysi, ještě na vysoké škole, byl mou tajnou láskou. Intenzivně jsem na něho myslela možná déle než rok.

Usmívali jsme se na sebe, občas prohodili několik slov, jednou už to téměř vypadalo, že z něho vypadne něco opravdu podstatného, třeba pozvání na večeři, ale nestalo se tak. Byl nesmělý, stejně jako já. Osud nám nedal šanci.

Až o zhruba dvacet let později jsem couvala, až jsem zaslechla nepříjemný zvuk. Narazila jsem do jiného vozu. Vyběhla jsem, ten druhý též. Byl to on. Moje dávná tajná školní láska.

Poprvé jsme se objali

Vypadal rozzlobeně, ale během vteřiny mě poznal a jeho výraz se rázem změnil. Vytřeštila jsem oči, myslela jsem, že mě klamou. Padli jsme si do náruče. Bylo to naše první objetí. Kdyby nás býval pozoroval náhodný kolemjdoucí, spatřil by neuvěřitelný výjev.

„Jsi to opravdu ty?“ zvolal nevěřícně. Ano, byla jsem to já, se vším, co ke mně patřilo, tedy i se zpackaným manželstvím, syndromem vyhoření, chronickou únavou a příšernou tchyní, která dělala dojem, že mě dřív nebo později fyzicky napadne.

„Jo, jsem,“ pípla jsem. A už jsme spolu seděli v motorestu. Auta utrpěla pouhá škrábnutí, ale i kdyby byla na odpis, asi bychom to ani nezaregistrovali.

Dlouhé povídání

Měli jsme o čem mluvit. On zůstal na naší domovské vysoké škole, kde vyučuje. Neoženil se, prý ho natolik žádná nezaujala. Na oplátku jsem mu svěřila, že učím na základní škole v Brně, jsem matkou dospělé dcery a právě se rozvádím.

Ale především jsme vzpomínali na školní léta a na to, jak jsme se míjeli a nikdy se nepotkali, až dnes, kdy jsme do sebe nabourali na parkovišti v Pardubicích.

Moje spřízněná duše

Shodli jsme se na tom, že nám tím osud chtěl něco pro nás velmi důležitého naznačit, a že bychom to neměli ignorovat. Nevídaně se k sobě hodíme. Jsme spřízněné duše. A tak jsme si řekli, že bychom to měli stvrdit i svatbou. Což se také stalo.

Když jsem se rozvedla, tak tři měsíce nato jsme se vzali. A to bylo už před více jak deseti lety…

Kateřina B. (57), Brněnsko

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.