Domů     Nedokázala mi říct, že umírá
Nedokázala mi říct, že umírá
3 minuty čtení

Byly jsme největší kamarádky, znaly jsme se od dětství. A najednou jsem byla ta poslední, kdo se tu hroznou zprávu dozvěděl. A navíc ne od ní!

S Věrou jsme se znaly od dětství. Domky našich babiček stály vedle sebe a my se vídaly o prázdninách a často i o víkendech v průběhu školního roku. Po škole mě jako novou posilu přijímala do zaměstnání. Zaučovala, radila, a pak mi šéfovala.

Celý život – celých těch padesát let – jsme provázely jedna druhou. Někdy jsem ji do nové práce přetáhla já, jindy ona mě. Sem tam jsme zašly večer na vínko, nebo o víkendu vyrazily na výlet. Když měla jedna z nás nějaké srdeční trable, zavolala té druhé. Byly jsme prostě nejlepší kamarádky na celý život.

Nepřiznala se mi

Minulé léto jsme se skoro neviděly. Každá jsme měla dovolenou v jinou dobu, a tak jsem se moc těšila, jak po dovče pokecáme. Jenže Věra zjevně neměla na novinky náladu. Do kanceláře dorazila celá vyčerpaná a i sezení jí dělalo potíže. „Já jsem ti tak blbá.

Přehnala jsem to při práci na zahradě. Zablokovala jsem si záda,“ postěžovala si. Druhý den nepřišla vůbec. Jen poslala zprávu, že se nemůže hýbat. Že ji dcera veze k doktorovi. Na obstřik. A že dá vědět, jak dopadla. Zavolala, ale ne mně.

Zavolala sekretářce ředitele. „Hanko, vy jste věděla, že má Věra rakovinu?“ šokoval mě ředitel, když si mě vzal před poradou stranou. „Rakovinu? Neděste mě. Naložila si toho na chalupě víc, než měla.“

Bohužel jsem se mýlila. „Ale ona má opravdu rakovinu. Metastázy jí pronikly do páteře, odtud má ty bolesti.“ Udivilo ho, že o tom nevím. Takové jsme přece kamarádky!

Chtěla už umřít

Na poradě tu smutnou novinu oznámil všem. S tím, že si budeme muset najít náhradu. Že se ke svému stolu už Věrka nevrátí. Leží v onkologickém centru. Zašla jsem tam za ní ještě to odpoledne. Zestárla o spoustu let. A bylo to den ode dne horší.

Blížili se Vánoce a já se jí jednou zeptala, co by chtěla od Ježíška. Odpověděla mi bez váhání: „Abych už konečně zemřela. Tohle není k životu.“ Z posledních sil mi podala ruku a poprosila mě, ať už nechodím.

Po týdnu zazvonil telefon a na displeji se objevilo její jméno. „Chtěla jsem se rozloučit. Užij si Vánoce a drž mi palce, ať už to mám za sebou. Sbohem, Haničko, mám tě ráda.“ Na Štědrý den jsem jí večer poslala zprávu. Druhý den mi na mobilu pípla esemeska.

Když jsem viděla odesílatele, napadlo mě, že mi Věrka přeje také hezké Vánoce. Jenže psal její syn: „Máma dnes ve dvě ráno zemřela.“ Její poslední přání, umřít, ji osud opravdu nadělil pod stromeček tak, jak si přála.

Hana (54), Zlín

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud