Domů     Jak jsem překonala svoji žárlivost
Jak jsem překonala svoji žárlivost
3 minuty čtení

Když jsme s Markem začali chodit, měla jsem strach, že mi ho nějaká hezčí žena odloudí. To se ale nestalo. Je to k neuvěření, ale jsme spolu už třicet let.

Marek byl vysoký, pěkně opálený, měl modré oči a špinavé blond vlasy až na ramena. Když si udělal culík, byl sexy jako Brad Pitt ve filmu Troja. Jenomže pak jsem začala zjišťovat, že žít s neodolatelným hezounem není až taková pohádka.

Měl mě rád, ale já si nevěřila

Chvílemi jsem si přála, abych měla vedle sebe nějakého plešatého dědulu s bradavicí na nose a mohla se spolehnout, že mi ho žádná jiná žena neodloudí. Důvod žárlit jsem neměla. Pro Marka jsem byla jen ta jedna jediná.

Byl ke mně pozorný a svou lásku mi dokazoval každý den. Jenomže já jsem si nemohla pomoct. Když jsem viděla, jak po něm všechny holky koukají, dostávalo mě to do velkého stresu.

Sama jsem si jako nenápadná hnědovláska nevěřila a o to větší jsem měla o svého krasavce strach.

Ženy se kolem něho stále točily

Dodnes mám před očima, jak jsme se vrátili z pobytu u moře. On ještě opálenější než dřív. Čekali jsme na letišti na taxíka a všechny ženy na něho koukaly jako na zjevení. Dokonce nějaké dvacítky, co jely kolem v autě, na něj rozverně mávaly a troubily.

Neužila jsem si ani vodácký výlet, protože jsem měla nervy na dranc kvůli jedné dlouhonohé blondýnce, která s ním neustále flirtovala.

Podezřívala jsem ho z nevěry

Samozřejmě jsem ho podezírala, že mi s některou ze svých obdivovatelek zahýbá. Šacovala jsem mu kapsy, prohledávala mobil a snažila se najít jakýkoli důkaz. Docházelo i k hádkám. To ustavičné osočování ho pochopitelně štvalo.

K mému rozladění jsem ale nikdy na nic nepřišla. Až jednou jsem v jeho telefonu zahlédla přes rameno fotku nějaké ženy. Nahé. A co hůř – stála v naší ložnici u naší postele. Byla to fakt kočka. Husté černé vlasy, štíhlá, mnohem větší prsa než já.

Prostě jako z lechtivého časopisu. Šly na mě mrákoty. Ale nic jsem na sobě nedala znát.

Neuvěřitelné zjištění

Později jsem se mu tajně vkradla do mobilu, abych se na fotku znovu pořádně podívala. To, co jsem ale uviděla, mě porazilo do křesla. Ta atraktivní „černovláska“ jsem byla já!

Neuvědomila jsem si, že si mě přítel fotil, když jsem vyběhla ze sprchy s černým ručníkem na hlavě uvázaným do turbanu. Musela jsem se smát sama sobě. Ještě, že jsem to na přítele hned nevytasila! To by byl trapas! Od té doby už nežárlím.

Za prvé jsem si uvědomila, že jsem mnohem hezčí, než jsem si o sobě myslela, takže konkurence se nemusím bát, a za druhé už věřím, že jsem pro toho mého jen jedna jediná.

Kateřina R. (57) , Moravská Třebová

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let