Domů     Všechno si rychle zapsat
Všechno si rychle zapsat
3 minuty čtení

Člověk by rád některé věci, které mu život přinesl, zapomněl. Když k tomu ale skutečně dojde, byl by vděčný za každou vzpomínku, ať je jakákoli.

Nade mnou stojí mladý hezký chlap, má uplakané oči a vystrašený pohled. „Ahoj, no konečně.“ Ten hlas mi zní strašně povědomě, ale vůbec nevím, kdo to je. Snažím se rozproudit svůj mozek, ale nejde to.

Ale ještě horší je, že vůbec nevím, co se stalo ani jak se jmenuji. To je přece příšerné! Jsem celá zmatená a nejraději bych se zase vrátila tam, odkud jsem přišla. Tedy do milosrdné temnoty mého desetidenního kómatu.

Taková zkouška trpělivosti

Lékaři mě utěšují. Že prý mám na dočasnou ztrátu paměti tak trochu nárok. Ono se to ale snadno řekne. Ale ležet v nemocnici a nepamatovat si prakticky nic z dosud odžitých pětapadesáti let je vážně šílené.

To, že mi je tolik a že se jmenuju Marcela, mi řekl ten hezký mladík. Vysvětlil mi taky, že je mým synem. V tu chvíli se mi někde hlavou mihla nejasná vzpomínka na malého chlapečka s rozbitým kolenem a provinilým úsměvem.

I teď, když je už dospělý mužský, má můj syn ten provinilý úsměv, když mi vysvětluje, že jsem prodělala těžký zánět mozkových blan. Jako kdyby za to snad mohl on.

Všechno mi padalo

První dny pro probuzení jsem vůbec nebyla schopna se pohnout. Nemohla jsem ani sedět. Nedokázala jsem se ani postavit. Všechno mě hrozně bolelo. Bylo to k nevydržení. Ale můj syn a celá moje rodina, stála při mně, podporovala mě.

Samozřejmě se přidali i dobří přátelé. A vůbec jim nevadilo, že jsem si na ně zpočátku nepamatovala. Nepamatovat si je strašné, ale ještě horší je rychle zapomínat. To, že se špatně pohybuju je obtěžující a náročné. Ale mnohem horší jsou moje potíže s pamětí.

Souboj s pamětí

Nejprve mi zmizel celý můj minulý život.,Pak se pomalu začaly jakoby z mlhy vynořovat jednotlivé obrazy minulosti. No jistě, ta elegantní dáma, co mi přinesla upečený dort je přece Evička, známe se už od první třídy.

Pak si vzpomenete na to, jak za vámi na nějaké tancovačce přišel váš manžel. Tehdy jste se seznámili, ale kdy a kde to bylo, už nevíte. A zase si nemůžete vzpomenout, jak se manžel vlastně jmenuje.

Tápete jste zoufalá, zlobíte se na sebe, propadáte beznaději a panice A tak je to pořád do kola. Už jsem probrečela řadu dní a nocí, ale jsem doma.

Moje druhá paměť

Pohybuju se pomalu. Doma skoro nic nezvládnu. Jsem nešikovná, všechno mi padá z ruky. Ještě, že mi manžel neustále hlídá a pomáhá mi. Musela jsem odejít do invalidního důchodu a nevím, zda ještě někdy dokážu dělat něco užitečného.

Ztracená paměť se mi velmi pomalu vrací i když některé věci se z ní už definitivně vymazaly. Proto jsem si pořídila velký sešit a všechno podstatné z každého dne si zapisuju. To je teď moje druhá paměť.

Klára K. (54), jižní Morava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.