Domů     Přátelé udrželi moji dceru při životě, když umírala

Přátelé udrželi moji dceru při životě, když umírala


Vždycky jsem chtěla mít dcerku. Měla jsem za to, že kluci jsou mnohem divočejší a člověk si při jejich výchově prožije mnohem víc strachu.

Když se nám narodila Janička, byla jsem blahem bez sebe. Jenže sotva se začala stavět na nohy, musela jsem si svou představu o hodných holčičkách poopravit.

To, že kluci nemusí být zlobiví a holčičky klidné se mi definitivně potvrdilo, když se za rok a půl po Janičce narodil Martínek.

Zatímco dcerka byla jako z divokých vajec a aby ji člověk udržel na místě potřeboval klec, synek byl tichý, spíš bázlivý, kam jste ho večer postavili, tam jste ho ráno našli. Přesto ale byli dobrá dvojka a měli se už odmala rádi.


Vlastně se dokonale doplňovali. Plachý Martínek by asi bez přičinění Janičky moc kamarádů neměl. Protože ho ale všude ochotně brala sebou, měl kolem vždycky tlupu starších dětí, které se o něj starali a chovali se k němu pěkně.

A že to byla tlupa pořádně velká. Kromě vyvádění nejrůznějších lumpáren bylo největší zábavou naší dcery hromadění kamarádů. Musím přiznat, že pro mě to byl tak trochu šok. Ne že bychom s manželem byli nějací morousové.

Ale ani jeden z nás si nepotrpěl na nezvané návštěvy a měli jsme, i zamlada, rádi svůj klid. Jenže Janička nás pěkně vyškolila. Sotva se začala prohánět venku, nebylo výjimkou, že si přivedla domů někdy tři, jindy pět kamarádů, kteří občas zůstali i na nocleh.

V naší čtvrti se všichni dobře známe, takže nebyl problém domluvit se s rodiči po telefonu. Janička byla náramně spokojená a její kamarádi také.

Vždycky vymyslela nějakou zajímavou zábavu, ať už to bylo probírání pokladů po dědovi na půdě, nebo hra na osidlování opuštěného ostrova, v který se proměnila naše zahrada. 
Nic na tom nezměnil ani nástup do školy.

Kamarádů ještě přibylo, bylo potřeba si nejenom hrát, ale také se společně učit. Protože jsme chtěli, aby si dcerka nějak vybila energii, nechali jsme ji chodit na různé sportovní kroužky.

No a parta z hřiště nebo z tělocvičny u nás samozřejmě byla pečená vařená. Synek si našel kamarády na výtvarném kroužku, ale po vzoru sestry je i on bral domů.

Bývala u nás hodně pestrá a veselá společnost.
Na střední škole se Janička vrhla na adrenalinové sporty a našla se v nich. Táhlo ji to na hory i na divoké řeky a svou vášní nakazila i některé své kamarády ze školy. To byla její nejmilovanější parta.

Martin se k nim občas přidal, ale přece jenom byl opatrnější.
I když jsem si postupně zvykla, že mám akční děti, přece jen jsem hlavně o Janu měla strach. Jinak nám dělala samou radost, vystudovala, odstěhovala se do Brna a začala pracovat v propagaci.

Našla si hodného přítele, ale když přišla řeč na to, kdy se dočkáme vnoučat, doporučovala mi, abych se obrátila na Martina.
V práci toho měla hodně, chtěla dělat kariéru, spoustu času jí zabraly koníčky.

Při návštěvách mi začala připadat pohublá a pobledlá, ale tvrdila, že je jen unavená. Jenže když pak chytla na chřipku, nemohla se jí zbavit skoro dva měsíce. A i když už měla být zdravá, pořád se necítila dobře.

Objevila se jí alergická vyrážka, měla teploty a kvůli tomu, že se necítila dobře, jezdila mnohem méně i k nám. To už se mi to vůbec nelíbilo.

Zkusila jsem zatlačit na jejího přítele, Tadeáše a ten mi slíbil, že ji vezme na prohlídku k jejich společnému kamarádovi. Jak jsme se později dozvěděli, Janin stav ho také znepokojil. Nejdřív nic neříkal, jenom nabral dceři krev a odeslal ji na testy.

Hned jak dorazily výsledky, volal Tadeášovi, že rozhodně nejsou v pořádku a Jana bude muset do nemocnice. Když jsme se to s manželem dozvěděli, pochopitelně jsme dostali strach.

Já už měla takové neblahé tušení, co by to mohlo být, obávala jsem se nemoci, na kterou zemřela moje babička. Zároveň jsem však doufala, že se nám něco tak zlého vyhne. Jenže po sérii vyšetření bylo jasno. Janě diagnostikovali akutní leukemii.

Vždycky byla velká bojovnice a tak i tuhle zprávu vzala statečně. Navíc mi tvrdila, že je lepší, že ví, co jí je, protože teď se může začít léčit a tomu neřádovi vzdorovat. Snažila jsem se před ní moc nepanikařit, ale v hloubi duše jsem byla ochromená strachy.

Jana si zachovávala úsměv a dobrou náladu, i díky spoustě kamarádů, kteří ji chodili navštěvovat.

Léčbou, kterou jí lékaři předepsali, byly chemoterapie. Mě přišla tahle léčba horší, než nemoc samotná. Jana zvracela, hubla, ztrácela se před očima. Trpěla děsnými migrénami, začaly jí padat vlasy.

Bylo strašné, vidět tu akční, vždycky veselou holku, jak skoro nemůže zvednout hlavu z polštáře, ale přitom všem se ještě snaží usmívat a dělat vtipy.

Bála jsem se, jestli jí návštěvy kamarádů nepřipravují o energii, ale lékařka, která jí měla na starosti mě ubezpečovala, že jsou pro ní ohromnou psychickou posilou a psychika hraje při uzdravování obrovskou roli.
Jenže optimismus jak se zdálo nestačil.

Jediným způsobem záchrany se pro Janičku stala transplantace kostní dřeně. Martin doufal, že bude vhodný dárce, ale bohužel shoda nebyla dost velká. V tu chvíli nastoupili kamarádi.

Jeden po druhém se nechávali testovat a dokonce přibírali do hledání i své známé a rodinné příslušníky.
Jana byla dojatá, plná naděje a hrdá, jak skvělé má přátele. Ve chvíli, kdy už jsem skoro přestávala doufat, přineslo jejich úsilí výsledek.

Michal, bratr Daniela, kamaráda z horolezecké party, se vrátil ze zahraničí a hned se vypravil na testy. Shodoval se a byl ochotný darovat Janě kostní dřeň co nejdříve.
Byla to obrovská vzpruha pro nás pro všechny, ale Janě nastaly nelehké časy.

Před transplantací jí museli kompletně vyřadit imunitu, a tak s námi se všemi mohla napříště mluvit už jenom přes sklo, telefonem. Bylo vidět, že to na ní doléhá a cítí se mizerně.

Všichni jsme jí fandili, ubezpečovali ji, že se už brzo dočká a pak už bude všechno jenom lepší. Jenže nebylo. Nějaký čas po transplantaci se cítila dobře a nemohla se dočkat, až testy potvrdí, že se dřeň uchytila.

Právě kvůli dřeni se ale její tělo postavilo na zadní a začalo vyvádět neplechu. Nemohla jíst, únava byla horší než kdy předtím a vypadala ještě nemocnější, než když dostávala chemoterapie.


Dobrou zprávou bylo, že transplantace vyšla a v Janině těle se pomalu začaly tvořit nové krevní buňky. Po pár týdnech, když bylo jasné, že transplantovaná dřeň roste, lékaři usoudili, že už je na tom dost dobře, aby se vrátila domů.

Domluvili jsme se s jejím přítelem, že bude, alespoň ze začátku lepší, když bude u nás. Uzdravovala se, ale sílu získávala jenom pomalu. Ale ani teď nezůstala sama. Dveře se u nás netrhli, každý den jí přišel pobavit na chvilku některý z kamarádů.

Nechtěli ji přitom unavovat, a tak se pravidelně informovali u lékaře, kolik času můžou s Janou trávit. Na návštěvy u ní měli dokonce pořadník.

Byla jsem jim tak moc vděčná, měla jsem pocit, že jí jeden každý nechal trochu své energie, aby se mohla lépe uzdravovat. Sotva mohla začít chodit, pustila se do plánování, co se svojí partou podnikne, až bude úplně v pořádku.

Teď to budou dva roky, co se vrátila z nemocnice. Musí sice ještě chodit na pravidelné prohlídky, ale výsledky jsou úplně normální, zcela v pořádku. Plány, které si udělala, stále ještě plní a postupně k nim přidává další sny, které by si chtěla splnit.

Svojí partou je obklopená a nadále a my s manželem jsme je všechny přijali za své.

Díky té děsivé zkušenosti, kterou jsme si museli všichni projít, si uvědomujeme, že přátelství je mnohem důležitější, než by člověka napadlo a že vám ve zlých časech může zachránit nejenom dobrou náladu, ale dokonce i život.

Radka B. (50), Morava

Související články
19.6.2024
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít. Vše se zdálo být zalité slunce
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
1.6.2024
Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr