Manžel žil děsivým životem. Trápil všechny. Jediné, co měl rád, byl spisovatel Poe a jeho legendární Havran. Když nadešel jeho čas, přišel si pro něj loskuták…

Můj muž byl pruďas, rád se napil a pak vytvářel konflikty. Moje rodina ho nesnášela a přátele ho nemuseli. Děti se s ním, jak začaly rozum brát, rozhádaly a on byl důvodem, proč nás nenavštěvovaly. Těžce jsem to nesla.

Svého muže jsem ale nikdy nedokázala opustit. Byl pro mě tím pravým, osudovým, milovala jsem ho, byl prvním mužem v mém životě – a také, bohužel, tím posledním. Nikdy jsem mu nedokázala být nevěrná. On si to ale vynahrazoval za nás oba.

Miloval mrtvou ženu

Jeho životní láska byla Maruška. Už v mateřské škole se milovali. Jejich láska pokračovala i na základní škole, a dříve, než došlo k většímu sblížení těch dvou duší, Maruška zemřela. Na přechodu pro chodce ji srazilo auto a ona následkům zranění podlehla.

Můj Pepa se nikdy s tou ztrátou nesmířil. Navždy svou Marušku miloval, a to se s ním vleklo celý život. Já to musela snášet a žít s tou jeho psychopatickou představou, zplodit a vychovávat tři naše děti a nakonec se o svého manžela ve stáří postarat.

Nikdy mi za nic nepoděkoval, já byla navždycky, ať jsem dělala cokoliv, ta druhá…

Přinesl si domů přítele

Byl citově chladný a stal se z něho neurotický protivný dědek. Bylo pro mě a celou rodinu velké překvapení, když si jednoho dne domů přinesl podivného ptáka. Byl to loskuták. Kdosi mu jej za pár piv věnoval.

Pták už nebyl nejmladší, zato byl ale povídavý a chytrý. Manžel v něm nalezl spřízněnou duši. Celé hodiny si s ptákem povídal, a ten nadšeně komunikoval.

Až po čtyřiceti letech společného manželství jsem se dozvěděla, že manželův nejoblíbenější spisovatel, podotýkám, že manžela jsem nikdy neviděla číst ani časopis, byl Edgar Allan Poe a jeho věhlasná báseň Havran.

Přišel si Edgar pro manžela?

Nebylo divu, že manžel svého domácího mazlíčka pojmenoval Edgar. Upnul se na něj. Tu noc, co můj muž navždy odešel, mě probudilo klepání na dveře. Už dávno jsme spali s manželem každý ve svém pokoji. Jaké bylo moje překvapení, když za dveřmi stál loskut.

„Co chceš, Edgare?“ zeptala jsem se. Pták se otočil a kráčel k pokoji mého muže. S podivnou předtuchou jsem spěchala za ním. Na posteli ležel můj muž – chladný, bledý a bez dechu. Chopila jsem se telefonu. Když se sjely naše děti, Edgar už nikde nebyl.

Tu noc jsem ho viděla naposledy. Zmizel a nikdy jsem už o něm neslyšela.

Terezie L. (73), Zlín