Domů     Uvědomila jsem si, co je důležité
Uvědomila jsem si, co je důležité
5 minut čtení

Byli jsme každý jiný. Já milovala městský život, Honza zase tu svou chatu. Málem nás to definitivně rozdělilo.

Byla jsem městská holka a nikdy mi nepřišlo na mysl, že by tomu mohlo být jinak. V mládí jsem vymetla kdejakou diskotéku, ostatně tak jsme se s Honzou i seznámili. Nikdy nezapomenu, co jsem si pomyslela, když jsem ho poprvé uviděla. Řekla jsem si:

„Proboha, kde si asi kupuje oblečení?“ Tehdy měl značkové oděvy fakticky málokdo, ale zrzavé obnošené manšestráky a pruhovanou košili, která vypadala, že ji majitel zdědil po pradědovi, také nenosil zdaleka každý. A na diskotéku už vůbec ne.

Vypadal, jako by šel na maškarní

Honza byl normální kluk, kterého oblečení zkrátka vůbec nezajímalo. Zato byl hodný, milý a dobře se učil. To jsem v okamžiku, kdy přede mnou stál v tom příšerném oblečení a žádal mě o tanec, nemohla pochopitelně vědět.

Na parket jsem s ním šla jenom ze slušnosti a za sebou slyšela pošklebování a chichotání holek. Když jsme pak s holkami po půlnoci odcházely z diskotéky, všechny se mi kvůli Honzovi posmívaly. „To je tedy od pohledu zábavný společník,“ smála se Ivana.

Kdybych jim v tu chvíli přiznala, že mám s Honzou v týdnu rande, asi by to nepřežily.

Po uši jsem se zamilovala

Dali jsme si schůzku až na kraji města. Věděla jsem, že tam nikdo ze třídy nechodí. Modlila jsem se, aby na sobě neměl ty zrzavé manšestráky a pruhovanou košili z padesátých let.

Naštěstí si oblékl džíny a mikinu, obojí bylo nevzhledné, ale naštěstí už ne zoufalé. Během čtrnácti dnů jsem se zamilovala. Další diskotéky už jsem trávila jen s Honzou, ale přemluvila jsem ho, aby manšestráky nechával doma.

Zakázat mu košili jsem si už netroufla, to by bylo příliš. Holky se mi už kvůli němu nesmály, zvykly si. A když se zjistilo, že bude studovat na inženýra, spíš ho začaly obdivovat, stejně jako já.

Maličkosti, které nás rozdělovaly

Když Honza dokončil vysokou školu, byla svatba. Kamarádi nám prorokovali, že my dva spolu určitě vydržíme, protože jsme si povahově hodně podobní a máme úplně stejný smysl pro humor.

Jako šťastná nevěsta jsem si myslela totéž, ale pak se objevil drobný rozpor, který se s postupujícími roky dramaticky prohluboval. Já jsem milovala divadla, večírky, plesy, zkrátka společenský život, Honza dával přednost klidu a pobytu v přírodě.

Každý víkend jsme pracovali na chatě

Začalo to relativně nevinně. Honza koupil chatu, tedy spíš chatrč, se zahradou. Souhlasila jsem, i když s výhradami.

Nijak zvlášť se mi nelíbilo, že bychom každý víkend trávili mimo civilizaci, ale Honza byl chatou tak nadšený, že mi nezbylo než se přizpůsobit. Velká zábava to však nebyla. Od sobotního rána se na chatě dřelo.

Jak říkám, nebyl to žádný zámek z pohádky, ale miniaturní chatička, kterou Honza zvětšoval a všelijak vylepšoval. Míchačka hrkala od kuropění, kamarádi mu s nadšením pomáhali, ode mě se také čekalo, že přiložím ruku k dílu.

Kromě vaření a uklízení v domě jsem pomáhala i pracemi na zahradě nebo malováním. Po takových víkendech jsem si připadala jako po práci v lomu.

Užívala jsem si volné večery

Během následujících let se nám narodily dvě děti – synové, a náš život upadl do stereotypu. Když kluci povyrostli, začali na chatu jezdit jen sami s Honzou a já konečně začala trávit sobotní večery podle svých představ.

Obnovila jsem stará přátelství a začala chodit s kamarádkami do divadel a na výstavy. A tak jsem se seznámila s charismatickým Alešem. Když mě po jednom představení doprovázel domů, požádal mě, zda bychom se příště mohli sejít pouze sami.

Souhlasila jsem a o několik týdnů později jsem si už dokonce troufla pozvat ho i k sobě domů s tím, že v sobotu mám vždycky, jak se říká „volnej kvartýr“.

Románek, který se nevydařil

Věřila jsem mu, když tvrdil, že je rozvedený. On věděl, že jsem vdaná. Jednou v noci jsem začala mluvit o tom, že i pro mě by byl rozvod tím nejlepším řešením. K mému údivu z toho nápadu ale Aleš nadšený vůbec nebyl. Dost mě to udivilo, čekala jsem nadšení.

Abych řekla pravdu, bylo to podezřelé. A brzy nato jsem se dozvěděla, že je Aleš stále ženatý. Řekla mi to kamarádka, která ho náhodou potkala někde ve společnosti v doprovodu krásné ženy, kterou každému představoval jako svoji manželku.

Tehdy jsem se z toho div nezbláznila, tak jsem byla rozčarovaná. Navíc moje manželství procházelo těžkou krizí, sotva jsme na sebe s mužem promluvili. Můj život se řítil ke dnu…

Chtěl se odstěhovat

S Alešem jsem to skončila a vypadalo to, že bude brzy konec i s Honzou. Chatu důkladně přestavěl a předělal tak, že byla obyvatelná celoročně. „Nejspíš se tam přestěhuji,“ řekl mi jednoho dne zčistajasna.

„Nech si byt, mě sem už nic netáhne. Budu žít na chatě.“ Byla jsem v šoku. „Takže je konec?“ zeptala jsem se nevěřícně. „Máš snad nějaký lepší nápad?“ řekl chladně.

Manželství jsme zachránili

Brzy nato se Honza domů skutečně přestal vracet. Začala jsem myslet na rozvod jako na jedinou možnost, jak všechno vyřešit. Ale bylo mi jasné, že našim klukům způsobíme velkou bolest. Pak přišlo jaro. Nasedla jsem na vlak a zamířila na chatu.

Zahrada byla rozkvetlá, u potoka rostly pomněnky. A když mi pak Honza, který mě už asi nečekal, přinesl natrhanou kytičku, napadlo mě, že to není konec, ale nový začátek.

Eva M. (64), Krkonoše

Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do