Domů     Uvědomila jsem si, co je důležité
Uvědomila jsem si, co je důležité
5 minut čtení

Byli jsme každý jiný. Já milovala městský život, Honza zase tu svou chatu. Málem nás to definitivně rozdělilo.

Byla jsem městská holka a nikdy mi nepřišlo na mysl, že by tomu mohlo být jinak. V mládí jsem vymetla kdejakou diskotéku, ostatně tak jsme se s Honzou i seznámili. Nikdy nezapomenu, co jsem si pomyslela, když jsem ho poprvé uviděla. Řekla jsem si:

„Proboha, kde si asi kupuje oblečení?“ Tehdy měl značkové oděvy fakticky málokdo, ale zrzavé obnošené manšestráky a pruhovanou košili, která vypadala, že ji majitel zdědil po pradědovi, také nenosil zdaleka každý. A na diskotéku už vůbec ne.

Vypadal, jako by šel na maškarní

Honza byl normální kluk, kterého oblečení zkrátka vůbec nezajímalo. Zato byl hodný, milý a dobře se učil. To jsem v okamžiku, kdy přede mnou stál v tom příšerném oblečení a žádal mě o tanec, nemohla pochopitelně vědět.

Na parket jsem s ním šla jenom ze slušnosti a za sebou slyšela pošklebování a chichotání holek. Když jsme pak s holkami po půlnoci odcházely z diskotéky, všechny se mi kvůli Honzovi posmívaly. „To je tedy od pohledu zábavný společník,“ smála se Ivana.

Kdybych jim v tu chvíli přiznala, že mám s Honzou v týdnu rande, asi by to nepřežily.

Po uši jsem se zamilovala

Dali jsme si schůzku až na kraji města. Věděla jsem, že tam nikdo ze třídy nechodí. Modlila jsem se, aby na sobě neměl ty zrzavé manšestráky a pruhovanou košili z padesátých let.

Naštěstí si oblékl džíny a mikinu, obojí bylo nevzhledné, ale naštěstí už ne zoufalé. Během čtrnácti dnů jsem se zamilovala. Další diskotéky už jsem trávila jen s Honzou, ale přemluvila jsem ho, aby manšestráky nechával doma.

Zakázat mu košili jsem si už netroufla, to by bylo příliš. Holky se mi už kvůli němu nesmály, zvykly si. A když se zjistilo, že bude studovat na inženýra, spíš ho začaly obdivovat, stejně jako já.

Maličkosti, které nás rozdělovaly

Když Honza dokončil vysokou školu, byla svatba. Kamarádi nám prorokovali, že my dva spolu určitě vydržíme, protože jsme si povahově hodně podobní a máme úplně stejný smysl pro humor.

Jako šťastná nevěsta jsem si myslela totéž, ale pak se objevil drobný rozpor, který se s postupujícími roky dramaticky prohluboval. Já jsem milovala divadla, večírky, plesy, zkrátka společenský život, Honza dával přednost klidu a pobytu v přírodě.

Každý víkend jsme pracovali na chatě

Začalo to relativně nevinně. Honza koupil chatu, tedy spíš chatrč, se zahradou. Souhlasila jsem, i když s výhradami.

Nijak zvlášť se mi nelíbilo, že bychom každý víkend trávili mimo civilizaci, ale Honza byl chatou tak nadšený, že mi nezbylo než se přizpůsobit. Velká zábava to však nebyla. Od sobotního rána se na chatě dřelo.

Jak říkám, nebyl to žádný zámek z pohádky, ale miniaturní chatička, kterou Honza zvětšoval a všelijak vylepšoval. Míchačka hrkala od kuropění, kamarádi mu s nadšením pomáhali, ode mě se také čekalo, že přiložím ruku k dílu.

Kromě vaření a uklízení v domě jsem pomáhala i pracemi na zahradě nebo malováním. Po takových víkendech jsem si připadala jako po práci v lomu.

Užívala jsem si volné večery

Během následujících let se nám narodily dvě děti – synové, a náš život upadl do stereotypu. Když kluci povyrostli, začali na chatu jezdit jen sami s Honzou a já konečně začala trávit sobotní večery podle svých představ.

Obnovila jsem stará přátelství a začala chodit s kamarádkami do divadel a na výstavy. A tak jsem se seznámila s charismatickým Alešem. Když mě po jednom představení doprovázel domů, požádal mě, zda bychom se příště mohli sejít pouze sami.

Souhlasila jsem a o několik týdnů později jsem si už dokonce troufla pozvat ho i k sobě domů s tím, že v sobotu mám vždycky, jak se říká „volnej kvartýr“.

Románek, který se nevydařil

Věřila jsem mu, když tvrdil, že je rozvedený. On věděl, že jsem vdaná. Jednou v noci jsem začala mluvit o tom, že i pro mě by byl rozvod tím nejlepším řešením. K mému údivu z toho nápadu ale Aleš nadšený vůbec nebyl. Dost mě to udivilo, čekala jsem nadšení.

Abych řekla pravdu, bylo to podezřelé. A brzy nato jsem se dozvěděla, že je Aleš stále ženatý. Řekla mi to kamarádka, která ho náhodou potkala někde ve společnosti v doprovodu krásné ženy, kterou každému představoval jako svoji manželku.

Tehdy jsem se z toho div nezbláznila, tak jsem byla rozčarovaná. Navíc moje manželství procházelo těžkou krizí, sotva jsme na sebe s mužem promluvili. Můj život se řítil ke dnu…

Chtěl se odstěhovat

S Alešem jsem to skončila a vypadalo to, že bude brzy konec i s Honzou. Chatu důkladně přestavěl a předělal tak, že byla obyvatelná celoročně. „Nejspíš se tam přestěhuji,“ řekl mi jednoho dne zčistajasna.

„Nech si byt, mě sem už nic netáhne. Budu žít na chatě.“ Byla jsem v šoku. „Takže je konec?“ zeptala jsem se nevěřícně. „Máš snad nějaký lepší nápad?“ řekl chladně.

Manželství jsme zachránili

Brzy nato se Honza domů skutečně přestal vracet. Začala jsem myslet na rozvod jako na jedinou možnost, jak všechno vyřešit. Ale bylo mi jasné, že našim klukům způsobíme velkou bolest. Pak přišlo jaro. Nasedla jsem na vlak a zamířila na chatu.

Zahrada byla rozkvetlá, u potoka rostly pomněnky. A když mi pak Honza, který mě už asi nečekal, přinesl natrhanou kytičku, napadlo mě, že to není konec, ale nový začátek.

Eva M. (64), Krkonoše

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud