Domů     Málem jsme skončili na ulici!
Málem jsme skončili na ulici!
2 minuty čtení

I v těch nejpevnějších lidských vztazích se člověk může po letech dočkat nepříjemného překvapení. Mně ho připravila nejlepší kamarádka!

Můj příběh je varováním pro ty, kdo věří, že dobré a dlouholeté kamarádství znamená i společné bezpečné podnikání. S Květou jsem se znala prakticky od základní školy. Byla mi na svatbě za svědka.

Protože se sama neprovdala, stala se v naší rodině pravidelným hostem. Vlastně jsme ji skoro přijali za svou. A když jsme s manželem začali ve středním věku podnikat, šla do toho s námi jako naše společnice.

V bance mě čekal šok

Měli jsme malou obchodní firmu a docela se nám dařilo. Zaměstnali jsme dokonce dalších pár lidí. Žili jsme si na slušné úrovni. Zvykla jsem si, že máme na účtech dostatečné množství financí. Většinu peněz jsme drželi v oběhu na účtech firmy.

Tam měla přístup i Květa. Nikdy by mě bývalo nenapadlo, že toho moje věrná kamarádka zneužije. Jednoho dne mě ale čekal v bance šok. Úředník mi po zadání platebního příkazu sdělil, že na účtu nemáme dostatečné prostředky. Nevěřícně jsem na něho hleděla.

Pak jsem zavolala manželovi. Pořád jsem si myslela, že se jedná o nějaké nedorozumění. Společně jsme pak sháněli Květu, ale po té se slehla zem. A její telefon byl nedostupný!

Změnil se nám celý život

Zjistili jsme, že Květa vybrala všechny peníze a navíc ještě udělala nějaké dluhy. A to byla žena, které jsem tak moc a tak dlouho věřila! Hned jsme vše začali řešit. Od známých jsme se dozvěděli, že Květa odjela do ciziny.

Šance, že jí někdo chytí a že peníze dostaneme zpátky, byla minimální. S podnikáním jsme se mohli rozloučit. Museli jsme propustit hodné lidi, kteří nám pomáhali. Navíc nám brzy hrozila i exekuce na náš byt.

O ten jsme pak skutečně přišli, protože vzniklé ztráty nebylo z čeho uhradit. Museli jsme se s manželem nastěhovat k jeho sestře. Našli jsme si normální práci a dluhy platíme podle splátkového kalendáře. Na všechno se dá zvyknout, i na nižší životní úroveň. Zrada kamarádky, které jsem věřila stejně jako sobě, ale nepřebolí nikdy!

Lída (46), České Budějovice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která