Domů     Ovládá strašidlo psy v Podskalí?
Ovládá strašidlo psy v Podskalí?
3 minuty čtení

Křižovatka přitahovala neštěstí. Ve všech figuroval pes. I mírní domácí mazlíčci se dokázali náhle rozběsnit a napadnout člověka.

Nahlédnete-li do knihy Pražských pověstí, tak se dočtete, že nejslavnějším podskalským strašidlem je duch černého psa, který se prohání nejčastěji ulicemi Trojická, Pod Slovany a Podskalská.

Co ten pes-duch provádí živým, jsem se nikde nedočetla, pravdou ale je, že mě právě v těchto místech napadl na tenisových kurtech pes živý a zcela reálný, roztrhl mi kalhoty a dvakrát mě vydatně štípnul předními zuby do nohy.

A přesně na křižovatce Trojická a Pod Slovany jsem zažila několik dalších zajímavých událostí, v nichž figuroval pes. Živý, ale choval se náhle zcela podivně.

Nejzajímavější příběh spojený s tímto místem se stal, když se přesně na této křižovatce do sebe málem strefila dvě auta. Což je zde téměř pravidlem.

Problémem totiž je, že Trojická, ač na pohled širší a zprava, je ve skutečnosti vedlejší, dopravní cedule není však díky větvi stromu téměř vidět a řidič ji snadno přehlédne.

Ten, kdo se řítit vedlejší silnicí, a nevěděl o tom, byl nabubřelý tlouštík v mercedesu, zatímco po hlavní jela žena ve staré škodovce. Brzdy zaskřípěly a auta zastavila od sebe téměř na doraz.

Muž v mercedesu otevřel okénko a na hlavu nešťastné ženy chrlil záplavu sprostot. Ta se nezmohla na odpor, ačkoliv byla v právu.

Hnala jsem se k místu, abych se jí zastala, když tu – mezi oběma auty a v jejich těsné blízkosti – procházela žena, v náručí psa „netopýráka“, jak mu říkám, neboť neznalá psích plemen netuším, jak se tento malý, netopýru podobný pes oficiálně nazývá.

Spravedlnost vzal do svých tlapek.

Ten malý černý psík se zazubil, vyskočil obloukem, trefil se přesně do okýnka mercedesu a kousl tlusťocha do nosu. Obratem se odrazil od jeho hlavy, a než se kdo nadál, seděl zase v náručí své paničky jakoby nic.

Kousnutí nebylo rozhodně hrozné, a nemohlo být ani bolestivé, po pozdějším ohledání nebyl zřetelný ani otisk zubů. Leč muž měl zřejmě ze psů fóbii. Vyrazil z auta s neuvěřitelným povykem a v naprostém šoku běhal Podskalím.

Dramatická situace se proměnila rychle v komickou. Ve chvíli, kdy jej přihlížející babička přetáhla holí se slovy: „To máš za nás, důchodce, ty vyžraný prase!“ jsem se smála na celé okolí i já.

Tlouštík s kravatou a v obleku byl naštěstí zcela mimo, a tak ten úder ani nepostřehl. Zastavil se až o ministerstvo práce a sociálních věcí, kde tloukl hlavou o zeď. Jak celá kauza skončila, nevím, ale pro řidičku i majitelku psa snad dobře.

Magdalena H. (57), Praha

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.