Domů     Byli si souzeni – museli zemřít spolu?
Byli si souzeni – museli zemřít spolu?
3 minuty čtení

Jejich velké přátelství bylo dojemné. Neudělali bez sebe krok a neváhali bránit jeden druhého. Čekala je tragická smrt v jeden den.

Cecilka byla moje slepička, malá liliputka, kterou jsem si ochočila a všude ji jako malá holčička nosila. Kromě ni jsem měla ještě tlusté morče Rodea. To byli mí nejlepší přátelé, spřízněné zvířecí duše, s nimiž jsem si hrála.

Cecilka se jmenovala podle mé oblíbené pohádky Dvě Cecilky a Rodeo podle maminčiny nejoblíbenější písničky od Evy Pilarové. Snila jsem o velkém přátelství morčete se slepicí a dokonce jsem jim uspořádala svatbu. V dětské fantazii je zkrátka možné i nemožné.

Cecilka s Rodeem měli vřelý vztah. Slípka morčeti neustále něco švitořila a něžně jej ozobávala a morče drželo. Stala se z nich nerozlučná dvojice, spolu jedli i spali a báli se jeden o druhého.

Když vzal morče do ruky někdo jiný, než já, Cecilka začala výhružně kdákat. Když se někdo přiblížil k slepici, Rodeo okamžitě přiběhl a tvářil se bojovně.

Jejich osud byl tak společný, že se i v týž den naplnil, a proto byli pohřben do společného hrobu – pod vysokou starou, bleskem rozpolcenou jabloní na zahradě.

Celý chlév mě chránil

Tehdy mi byly necelé čtyři roky, když jsem se chopila sekerky, která mávala spíše se mnou, než já s ní, a běžela bránit svou milovanou slepici. Mezi prasečím chlívkem a kotci pro králíky jsem vedla souboj na život a na smrt s lasicí.

Lasičky jsou nebezpečná zvířata, byl zázrak, že se na mě nevrhla. Možná to bylo tím, že jsem nebyla proti ní sama. Jak si totiž na tu chvíli vzpomínám, králíci běsnili a dupali ve svých kotcích a ze dvorku přiběhl kohout.

Ten ztropil povyk, který do chléva přilákal babičku. To bylo myslím moje štěstí. Kdo ví, jak by bitva s lasičkou dopadla, kdyby se neobjevila. „Tak to ty mi chodíš do chléva!“ vytrhla mi babička sekeru z ručiček a hnala se po zvířeti.

Bohužel netrefila, lasička utekla a o několik dní později ji moje Cecilka padla za oběť. Přesně týž den se mi podařilo, žádný zlý úmysl jsem neměla, byl to nejspíš osud, napěchovat nebohé morče Rodea do malého kočárku pro panenky, abych ho povozila.

Nikomu se nebohé morče již vyndat z kočárku nepodařilo. Rodeo se udusil. A tak jsme je pochovali oba společně pod jabloň na zahradě – i s kočárkem…

Romana H. (47), Milevsko

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.