Domů     Byli si souzeni – museli zemřít spolu?
Byli si souzeni – museli zemřít spolu?
3 minuty čtení

Jejich velké přátelství bylo dojemné. Neudělali bez sebe krok a neváhali bránit jeden druhého. Čekala je tragická smrt v jeden den.

Cecilka byla moje slepička, malá liliputka, kterou jsem si ochočila a všude ji jako malá holčička nosila. Kromě ni jsem měla ještě tlusté morče Rodea. To byli mí nejlepší přátelé, spřízněné zvířecí duše, s nimiž jsem si hrála.

Cecilka se jmenovala podle mé oblíbené pohádky Dvě Cecilky a Rodeo podle maminčiny nejoblíbenější písničky od Evy Pilarové. Snila jsem o velkém přátelství morčete se slepicí a dokonce jsem jim uspořádala svatbu. V dětské fantazii je zkrátka možné i nemožné.

Cecilka s Rodeem měli vřelý vztah. Slípka morčeti neustále něco švitořila a něžně jej ozobávala a morče drželo. Stala se z nich nerozlučná dvojice, spolu jedli i spali a báli se jeden o druhého.

Když vzal morče do ruky někdo jiný, než já, Cecilka začala výhružně kdákat. Když se někdo přiblížil k slepici, Rodeo okamžitě přiběhl a tvářil se bojovně.

Jejich osud byl tak společný, že se i v týž den naplnil, a proto byli pohřben do společného hrobu – pod vysokou starou, bleskem rozpolcenou jabloní na zahradě.

Celý chlév mě chránil

Tehdy mi byly necelé čtyři roky, když jsem se chopila sekerky, která mávala spíše se mnou, než já s ní, a běžela bránit svou milovanou slepici. Mezi prasečím chlívkem a kotci pro králíky jsem vedla souboj na život a na smrt s lasicí.

Lasičky jsou nebezpečná zvířata, byl zázrak, že se na mě nevrhla. Možná to bylo tím, že jsem nebyla proti ní sama. Jak si totiž na tu chvíli vzpomínám, králíci běsnili a dupali ve svých kotcích a ze dvorku přiběhl kohout.

Ten ztropil povyk, který do chléva přilákal babičku. To bylo myslím moje štěstí. Kdo ví, jak by bitva s lasičkou dopadla, kdyby se neobjevila. „Tak to ty mi chodíš do chléva!“ vytrhla mi babička sekeru z ručiček a hnala se po zvířeti.

Bohužel netrefila, lasička utekla a o několik dní později ji moje Cecilka padla za oběť. Přesně týž den se mi podařilo, žádný zlý úmysl jsem neměla, byl to nejspíš osud, napěchovat nebohé morče Rodea do malého kočárku pro panenky, abych ho povozila.

Nikomu se nebohé morče již vyndat z kočárku nepodařilo. Rodeo se udusil. A tak jsme je pochovali oba společně pod jabloň na zahradě – i s kočárkem…

Romana H. (47), Milevsko

Související články
3 minuty čtení
Nemám ponětí, co mě to tehdy napadlo. Vlastně za to může moje kamarádka, která vědmy navštěvuje pravidelně již několik let. Trochu jsem se bála, co by mi karty mohly prozradit, takže jsem se takovým věcem vždy vyhýbala. Markéta byla mým opakem. Nedokázala udělat jediné vážné rozhodnutí, aniž by předtím navštívila kartářku. Když jsem se ke kamarádce před časem chystala, vyloženě mě prosila, abyc
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud