Je tomu pár dní, co jsme s manželem oslavili čtyřicáté výročí naší svatby. Miluji ho a ctím i přesto, co jsem za ty společné roky zjistila a co přede mnou tajil. Mému muži se totiž líbí nejen ženy, ale i osoby mužského pohlaví.

Brali jsme se když mi bylo sladkých 19. Seznámili jsme se na internátě, kde jsem jako studentka knihovnictví bydlela. On se učil na automechanika a spolu s partou kluků nás téměř každý den čekal po večeři u jídelny, abychom mohli společně trávit volné večery.

Josef byl o dva roky starší než já a líbil se mi. Nevypadal totiž jako ti ostatní vyhublí kluci, on byl už ve svém věku statný mladý muž a jeho tmavé oči mne prostě dostaly.

Vůbec mi ani nevadilo, že není intelektuál jako já, jeho záliba v technických oborech mi naopak imponovala a přišlo mi vlastně zajímavé, jak jsme oba odlišní. Já byla křehká dívenka s dlouhými blond vlasy, která chodila věčně s taškou plnou knih.

On zase tmavovlasí pořádný kus chlapa, který už v 17 jezdil autem, pil pivo a kouřil cigarety. Jak se ale říká, protiklady se přitahují, a u nás se toto pořekadlo potvrdilo.

Našla jsem v něm poklad

Patřili jsme mezi nejznámější internátové lásky. „ Viděl si Jitku a Pepu, zase jsou spolu,“ slýchávali jsem často za našimi zády. Než aby nám to však vadilo, celkem se nám to líbilo. Nebo alespoň mě.

Holky mi Pepu trochu záviděly a já měla pocit, že jsem našla ten nejcennější poklad, který hledá mnohdy člověk velmi dlouho nebo i marně. Vodili jsme se za ruce, chodili do kina a po několika měsících za mnou začal Pepa jezdit i domů na víkend.

Já ho představila svým rodičům a všechno opravdu klapalo jako na drátku. Byli jsme pro sebe vším a proto se snad ani nikdo nedivil tomu, když začal Josífek mluvit o svatbě.

Po dvou letech mne požádal o ruku

Nad jeho nabídkou jsem nemusela váhat ani minutu. Vždyť to bylo přeci jasné, vždycky jsem, snad jako každá holka, snila o velké lásce, krásném a šikovném muži a dokonalé svatbě.

Znal nás celý internát, a všechny kamarády a spolužáky jsme samozřejmě na svatbu pozvali. Bylo to opravdu veliké a bujaré oslavy našeho společného soužití se protáhly až do rána.

Všichni se dobře bavili, moji i jeho rodiče si skvěle rozuměli a já měla pocit, že krásnější už to snad opravdu ani být nemůže. Měla jsem kolem sebe spoustu kamarádek, proto mi ani nepřišlo divné, že se Pepa na několik hodin vypařil.

Vlastně jsem si toho ani nevšímala a myslela jsem si, že někde popíjí se svými známými. Věděla jsem, že se nemusím ničeho bát, vždyť se určitě zase za chvíli ukáže a dá mi tu nejsladší pusu na světě.

Jak jsem však později zjistila, už tehdy, oné svatební noci, kterou jsme později samozřejmě prožili na novomanželském lůžku, nedokázal můj muž potlačovat svou skrytou vášeň.

Oslava narozenin vše odhalila

Tenkrát jsem ale nic netušila. Stalo se to právě, když slavil můj muž třicetiny. „ Kolik lidí tedy můžeme na oslavu pozvat?,“ houknul na mě tehdy od stolu s pozvánkami připravenými pro jeho i mé rodinné příslušníky a přátele.

„ No já nevím, bude to venku, tak je to snad i jedno, ale víc než kolik ti bude by to asi být nemělo,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. Pak jsem se otočila a začala zase mixovat kaši pro naši malou dcerku, které táhlo na druhý rok.

Ani jsem si nevšimla, jak zadumaně Pepa u stolu sedí. „ Vím, že ho moc nemusíš, ale rád bych pozval i Tondu ze školy,“ řekl mi po chvíli trochu jiným a uzavřeným hlasem než obvykle.

Tondu jsem opravdu moc ráda neměla, možná hlavně proto, že dost pil a neměl žádnou stálou přítelkyni. „ Je to tvůj kamarád, tak ho pozvi,“ odpověděla jsem, ale radost jsem z toho po pravdě moc neměla.

Měla jsem trochu strach, aby neztropil před rodiči a ostatními nějakou opileckou scénu. Nastal den bujaré oslavy, chlebíčky, guláš, sladké i slané občerstvení, vše bylo připravené, stejně jako tekutý chléb a jiné dobroučké pití.

Koupila jsem svému manželovi novou koženou peněženku, kterou si už dlouhou dobu přál a která se nedala jen tak sehnat. Těšila jsem se, až si dárek rozbalí, stejně jako na celou oslavu, na známé a kamarády.

Na večer se chystala i partička místních muzikantů, kteří byli zase překvapením pro Josefa od jeho kamarádů ze školy. Vymyslel to právě Tonda, který, jak jsem se dozvěděla o pár hodin později, měl k mému muži skoro stejně blízko jako já.

Najednou se oba ztratili

„Tondo, ty můj kluku,“ přivítal můj muž svého nejlepšího kamaráda z mládí. Objali se a letmý polibek, který mezi nimi proběhl, jsem považovala spíše za žert.

Vždyť podobným polibkem a objetím se můj muž vítal i ostatními příchozími, kterých bylo rozhodně víc než třicet. Oslava začala a já měla plné ruce práce.

Nechala jsem svého muže užívat si ten jeho velký den a s pomocí mé maminky jsem se snažila vše zvládat sama. Když se večer na improvizovaném pódiu objevila místní rocková kapela, Pepa měl slzy v očích.

Hned se s díky zadíval na svého kamaráda Tondu, protože mu bylo jasné, kdo to všechno zařídil. Kluci hráli opravdu skvěle, všichni se bavili, tančili i zpívali. Když koncert skončil, chtěla jsem konečně najít Josefa.

Chtěla jsem ho jen obejmout a zeptat se, jak si to celé užil. Nikde ale nebyl. Hledala jsem u baru, v restauraci i všude jinde. Neviděla jsem však ani Tondu.

Proto mě napadlo, že jsou možná kluci někde v dílně a zase přemítají, jak by něco vylepšili nebo zjednodušili.

Nevěřila jsem tomu, co vidím

Mé kroky směřovaly do manželovy dílny. Už z dálky jsem viděla, že se uvnitř svítí. Když jsem však otevřela dveře, zůstala jsem stát jako opařená. Můj muž se svým kamarádem ze školy Tondou stáli uprostřed dílny a vášnivě se líbali.

Ani si nevšimli, že jsem vešla dovnitř. Nejdřív jsem vůbec nevěděla co dělat, proto jsem stála několik minut na místě jako přibitá a připadalo mi to jako věčnost. „Jitko ,co tady děláš,“ zaslechla jsem náhle jakoby z povzdálí. Byl to můj muž.

Vůbec nevím co se pak dělo, vzpomínám si jen, že jsem najednou seděla u stolu s panákem rumu před sebou a Josef se mi snažil uklidnit a pořád dokola opakoval, že mne miluje a že se to nikdy nezmění. Tondu má prý ale také rád, a vždycky měl. Už dlouhá léta.

Své touhy můj muž potlačoval

„Víš, zjistil jsem to až na učňáku. Chodil jsem předtím se dvěma holkama a bylo to fajn. Když jsme se ale jednoho večera s Tondou opili, zjistili jsme, že nás k sobě táhne asi víc než jen společné zájmy,“ vyprávěl mi Josef.

„ Proběhlo pár letmých dotyků a my jsme prostě skončili v jedné posteli,“ říkal dál Josef. Krátce nato se prý seznámil se mnou a zjistil, že mě opravdu miluje. Měl však rád i Tondu a on jeho.

Byla však jiná doba, proto bylo lepší jejich vztah spíš tajit a rozhodně ho na nijak nerozmazávat. Proto si i Tonda našel po pár týdnech slečnu, se kterou zůstal několik let.

Jeho touha po mužích však byla zřejmě silnější než touha mého muže, protože svou přítelkyni opustil a žil raději sám. Jen občas se prý setkal se svou první láskou, mým manželem Josefem.

„ Nechtěl jsem ti to tajit, jen jsem prostě nevěděl, jak ti to říct,“ sděloval mi citlivě manžel chvějícím se hlasem. „ Vlastně jsem rád, že to teď prasklo,“ dodal ještě. „Miluju tě nadevše, ale tuhle touhu v sobě prostě potlačit nedokážu,“ přiznal se.

Byla jsem vlastně taky ráda, že to na mě všechno takhle otevřeně sypal. Milovala jsem ho a miluji pořád. Vlastně mi došlo, že je fajn, že se mu zřejmě žádná jiná žena než já už nikdy líbit nebude. A že se mu líbí i muži? Za to přece můj muž nemůže. Dnes jsme spolu už čtyřicet let a vůbec nám to nevadí.

Jitka S. (60), Horní Újezd