Domů     Druhá svatba se opět nevyvedla
Druhá svatba se opět nevyvedla
5 minut čtení

Zopakovat si po čtyřiceti letech sňatek se vším všudy, i se svatební cestou, bylo mým snem. První svatba byla jedna velká katastrofa a tak jsme se na tu druhou těšila. Jenže, dopadla ještě hůře, než ta první!

Vdávala jsme se mladá a naivní. A hlavně proto, že jsem „musela“, což tehdy znamenalo jediné: neplánované těhotenství. Mně se tahle nehoda stala ještě před dovršením dvacátých narozenin, ale nikdy jsem nelitovala. Vlastně to nebylo nic mimořádného. Vdaných byla již polovina všech mých spolužaček z učňáku.

Rodiče se na vnoučka moc těšili

Mojí jedinou starostí tehdy bylo, abych měla hezkou svatbu. Bílé šaty, krásnou kytici a také auto, které mě odveze před Národní výbor, jak se dříve říkalo Městskému úřadu. Naše stará rodinná škodovka moc parády už nenadělala!

Byla jsem jedináček a hlavně táta udělal, co mi na očích viděl. Když jsem s malou dušičkou oznámila, že čekám miminko, div se štěstím nerozplakal. Ani se nezeptal, kdo je otec. Bylo mu to jedno. Už se viděl, jak vozí kočárek a potom chodí s vnukem na fotbal.

„A co když to bude holčička?“ smála se mamka, ale on si nedal říct: „Bude to kluk jako buk!“ Měl pravdu a mně se o pár měsíců později narodil Honzík. Manžel byl stejně starý, či spíš mladý, jako já. Čekala ho vojna a studium na vysoké škole.

Že vystuduje, slíbil svojí milované babičce, u které vyrůstal a mínil slib dodržet.

Na svatbu jsme nevzpomínali v dobrém

Když se vrátil z vojny, čekala mě větší dřina, než když byl pryč. Musela jsem se totiž od rodičů, kteří mi se vším pomáhali, přestěhovat do vlastního. Ale k té svatbě. Všechno, po čem jsem toužila, se mi splnilo.

Hlavně díky mým hodným rodičům, ale přesto dopadla svatba katastrofálně. Po obřadu následovala hostina, která se měla konat v nejhezčí místní restauraci. Jídlo bylo připálené, obsluha podnapilá a dort, upečený na zakázku, nešel pozřít.

Ani koláčky nedopadly slavně a tak jsem se těšila na skromnou svatební cestu. Moji rodiče nám zaplatili týden v Krkonoších. Nebyl to asi moc dobrý nápad, protože já kvůli velkému břichu už nemohla lyžovat a na procházky nebylo kvůli závějím kam chodit.

Na svatební obřad nám časem zbyly jen špatné vzpomínky a také kýčovité pozvánky, kterým jsme se dlouho smáli.

Toužila jsem po znovuobnovení slibu a taky dortu

Roky ubíhaly, z manžela se stal pan učitel a ze mě maminka tří krásných kluků. Holčičku mi osud nedopřál. Prožili jsme spolu s manželem hezký život, a když se naši kluci osamostatnili, začali jsme si užívat znovu nabyté volnosti.

Každé léto jsme si dopřáli hezkou dovolenou a přes rok i nějaký ten víkendový pobyt. Co víc jsme si mohli přát? Snad jen tu další svatbu, znovuobnovení manželského slibu. Hodně jsem po té svatbě toužila. Ne, že bych chtěla nový prstýnek, nebo tak něco.

Ale představa, že na té druhé svatbě budou moji rodiče i naši synové s partnerkami a vnoučaty, byla pro mě moc lákavá. Toužila jsme po hezkém, a hlavně dobrém dortu i těch koláčcích, a také po pořádné svatební cestě. Tentokrát někam do tepla!

Na svatbu jsme málem nedojeli

„Co kdybychom se znovu vzali?“ překvapila jsem jednou nečekaně svého manžela otázkou, z které se málem zadusil kouskem chleba. Zeptala jsme se ho totiž u snídaně a nějak mě nenapadlo, co mu způsobím. Když přestal kuckat, jen rezignovaně pokýval hlavou:

„No jo, jestli myslíš…“ Byla to jeho obvyklá odpověď. Asi se mu do svatby moc nechtělo, ale já nedbala. Kula jsem železo, dokud bylo žhavé! Svatba se měla konat na místním zámečku s vyhlášenou restaurací a vše muselo být dokonalé. Pozvánky, šaty i pohoštění.

Vézt nás mělo stejné auto, jako kdysi. Černá škoda 603, dnes už veterán! Právě ona se ale stala příčinou prvního svatebního zádrhele – pozdního příjezdu. Porouchala se totiž hned, co vyjela, a my museli čekat na náhradní vozidlo. Ošklivé a zaprášené.

K moři jsem odjela coby čerstvá novomanželka

Na svatebních šatech jsem měla z toho prachu šmouhu a kytice mi ve velkém vedru úplně zvadla. Díky vysokým letním teplotám mi natekly prsty a prstýnek nešel nandat. I pohoštění v restauraci, světe div se, bylo stejně špatné, jako to před lety.

Včetně podnapilého personálu. „A potom, že člověk nevstoupí dvakrát do téže řeky?“ zeptal se manžel a spiklenecky na mě mrknul. Rozesmála jsem se a se mnou i všichni naši hosté. Vždyť naše hezké manželství za ty útrapy stálo!

Vše nám vynahradila až povedená svatební cesta. U moře, kde mělo být teplo, sice celý týden pršelo, ale nám to tentokrát vůbec nevadilo!

Jitka T. (57), Tábor

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může