Dlouho jsem neměla štěstí na chlapa. Ale pak jsem konečně našla toho pravého. Ale netušila jsem, že můj vysněný ideál má jednu vadu. Je chorobný lhář!

Po několika nepovedených známostech jsem konečně našla toho pravého. Tedy, alespoň jsem si to myslela. Můj nový přítel byl advokát. Měl krásné auto a denně mi nosil pugét růží. Bylo to skoro jako v pohádce a všechny moje přítelkyně mi ho záviděly.

Pracovala jsem jako zdravotní sestra a nemohu tvrdit, že bych byla nějaká krasavice. Obyčejná holka s obyčejným povoláním. Můj Michal ležel u nás na oddělení se slepým střevem a už jako pacient mi padnul do oka.

Jenže, měla jsem zrovna volno, a když jsem po dvou dnech nastoupila do služby, byl už pryč.

Ani mi neobjednal večeři

„Ty Aničko, takovej ten fešák se slepákem, už tady není?“ ptala jsem se kolegyně a ta se rozesmála. „On se na tebe Ilonko taky ptal. Máš mu zavolat!“ předávala mi vizitku se zlatým tiskem. Byla jsem z toho úplně v šoku. Tak on si mě všiml!

Po několika hodinách váhání jsem si dodala odvahy a zavolala. Byl moc milý a hned na večer jsme si smluvili schůzku. Měla jsem hrozný hlad, protože jsem celý den nejedla, abych se vešla do šatů. K mému údivu jsme ale upíjeli jen víno.

Michal tvrdil, že nevečeří, není to zdravé. Jinak byl ale super a sypal ze své advokátské praxe jednu historku za druhou! Od toho večera jsme se vídali skoro denně, tedy když jsem nebyla zrovna v práci. Blížila se naše první společná dovolená.

„Víš Ilonko, chtěl bych ji strávit skromně, třeba pod stanem. Toho válení u moře už mám dost!“ prohlásil rezolutně a já si netroufla odporovat. A tak jsme se potili týden ve stanu někde na mezi u řepkového pole. Já cmuchtila v kotlíku polévky z pytlíku a Michal si lebedil.

Jeho šetrnost mi byla podezřelá

Začalo mi to být všechno přece jen divné. I kdyby byl takový romantik, jedna večeře ve slušném lokálu by ho snad nezabila, no ne? Hned po příjezdu z naší báječné rekreace jsem začala pátrat. Nedalo mi moc práce zjistit, že Michal není advokát. Neměl dokonce ani střední školu, natož vysokou!

Byl vyučený zedník, což by mi samozřejmě vůbec nevadilo, kdyby se přiznal. Ale on si musel hrát na advokáta v obleku a nosit prázdný kufřík. Měl v něm jen krajíc chleba s paštikou na svačinu. Dělal totiž údržbáře v domě, kde sídlí několik advokátních firem.

Když jsem tohle všechno zjistila, začalo mě zajímat, kde vzal peníze na tak krásný a vkusně zařízený byt. Několikrát jsem totiž u něho přespala a byla úplně okouzlená.

Tak jsem se šla na ty Vinohrady podívat bez Michala, ve dne a beze spěchu. Ani mě moc neudivilo, že na tom bytu byla cedulka s úplně jiným jménem, než je Michalovo.

Podváděl kvůli mně

Hned jsem Michalovi zavolala a chtěla vysvětlení. Rozplakal se do telefonu. Prý mi všechno vysvětlí!

„Víš, Olinko, já si ten byt půjčoval. Ale bez vědomí majitele. On často létá do zahraničí, tak když jsem mu doma spravoval topení, půjčil jsem si z věšáku jedny klíče. Odpusť mi to, udělal jsem to všechno kvůli tobě!“ žebronil a já na něho měla ohromný vztek.

Jenže, taky jsem ho pořád hrozně moc milovala, sedmilháře! Tak jsem mu dala ještě jednu šanci. Přísahal, že už bude sekat latinu. Auto prodal a pronajal si malý byt. Žije jako normální člověk.

Prožili jsme několik spokojených a klidných měsíců a já zjistila, že čekám dítě.

Michal byl nadšený. Hned začal plánovat, že budeme společně bydlet a co všechno nakoupíme. Jenže, za co? Můj plat nebyl zrovna ohromující a jeho teprve ne. K mému překvapení se ale Michalovi začalo dařit.

Nejdřív advokát, potom doktor

„Sehnal jsem si, Olinko, vedlejšák! Budeme mít spoustu peněz!“ radoval se a vždy navečer odcházel někam v tom svém „advokátském“ obleku. Měla jsem podezření, že zase podniká něco nekalého, ale on mě ubezpečil, že nikoli.

„Dělám uvaděče v kině, klidně pojď se mnou, jestli mi nevěříš!“ ubezpečoval mě a já mu uvěřila. Přeci by mi nelhal. Teď, když bude otcem. Jenže, lhal, jako když tiskne.

Miminko bylo sotva na světě, narodila se nám krásná holčička Alenka, když u dveří zazvonil zvonek. „Policie, otevřete!“ ozvalo se a já málem omdlela. Přišli udělat domovní prohlídku.

„Co hledáte, prosím vás, u nás nic není!“ divila jsem se, ale oni prohledávali šuplíky i starý kufr v komoře.

Až opustí kriminál, dám mu facku

Nakonec našli, co hledali. Kupu letáků s textem o zázračném hubnutí. A taky vizitky, kde měl Michal před jménem titul MUDr. Vydával se tentokrát za lékaře, který pomůže lidem zázračně zhubnout pomocí hypnózy.

Došlo mi, kam v tom obleku chodil. Obluzoval zoufalé tlusté ženské a inkasoval nemalé peníze. Dával mi z nich jen zlomek, prý abych nepojala podezření. Tak jsem zůstala sama s malou. Splácím za Michala dluhy a čekám, až ho za pár let propustí z kriminálu. Ale jen proto, abych mu mohla dát pořádnou facku!

Olga K. (49), Litoměřice