Domů     Dcera se stále k němu vrací
Dcera se stále k němu vrací
3 minuty čtení

Když vidíte vlastní dceru, jak se řítí do zkázy a nemůžete nijak zasáhnout, je to naprosto šílené. Moje zoufalství nezná mezí.

Nikola bezmyšlenkovitě míchá kávu, která stojí před ní na stole. Je pobledlá a má rudé oči od pláče. Pod okem má velký, fialový monokl. Nic jiného nevidím, protože má na sobě rolák s dlouhými rukávy, přestože je dnes docela teplo.

Ale dovedu si představit ty další modřiny po jejím těle. Není to poprvé, co ke mně moje dcera přijela i s malou Anežkou, takhle zřízená. A myslím si, že to není ani naposled. Bohužel.

Stále stejný scénář

Ačkoliv se my již několikrát podařilo dceru přesvědčit, aby své napadení ohlásila na policii, zajela jsem s ní k lékařce, která jí napsala podrobnou zprávu o zraněních, které ji její manžel způsobil, nakonec vždy všechno vzala zpět a vrátila se domu.

Domu do toho pekla. Je to nepochopitelné a je to tak. Jsem zoufalá, přitom jsem už od samého začátku věděla, že Milan je pěkný darebák, ale Nikola nechtěla nic slyšet.

Od prvního momentu

Když jsem poprvé uviděla Milana, zablikala mi kontrolka v hlavě. Nerovnej člověk, který se nedokázal podívat pořádně do očí. Úlisný a hrubý. Nechápala jsem, co na něm Nikola má. Jenže ona ho viděla docela jinýma očima.

Na první pohled totiž dokázal tento psychopat působit velice mile a společensky. Já mu to ale nespolkla a myslím si, že on to moc dobře pochopil. Proto hned od prvního okamžiku mezi námi vzplál boj.

Moje snaha byla marná

Věděla jsem, že musím dceru před tímto predátorem chránit. Ale moje možnosti byly velice omezené. Nikola mé argumenty vůbec neposlouchala. A když otěhotněla, bylo jasné, že už jí svatbu nijak nerozmluvím.

Už tehdy jsem měla ale podezření, že je Nikola vystavená domácímu násilí. Tehdy to ale ještě vehementně popírala. A tak byla svatba. Pak se nám narodila Anežka, moje krásná a roztomilá vnučka.

Konečně to přiznala

Když bylo vnučce asi čtvrt roku, přijela Nikola jednou pozdě večer ke mně domů. Byla samá modřina a konečně přiznala, že ji manžel bije. Měla z něj strach a bála se o dítě. Zůstala u mě pár dní. Vše jsme ohlásili.

Na chvíli jsem ji dokázala přesvědčit, aby u mě zůstala, že ji s malou pomůžu. Zdálo se, že je rozhodnutá. Pak ale volala Milanovi a za dvě hodinu už byla sbalená a jela zpátky k němu. A tak se to neustále opakuje už dva roky.

Je to moje vina?

Útoky a drzosti mého zetě se neustále stupňují a já mám vážné obavy o zdraví i život mé dcery a také vnučky. A ptám se sama sebe. Je to vážně moje vina, jak mi jednou dcera vmetla do obličeje?

Ano, i já žila s násilníkem a trvalo mi hodně dlouho, než jsem od něj dokázala odejít. Ale přece nenechám dceru, aby opakovala mé chyby.

Tereza B. (50), Olomouc

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka