Domů     Jak jsem byla nařčená z krádeže
Jak jsem byla nařčená z krádeže
3 minuty čtení

S „děravou“ pamětí mých rodičů a prarodičů jsem zažila spoustu legrace. Někdy vám ale špatná paměť a zapomnětlivost může připravit horké chvilky.

Věčně někde zatoulané zuby a brýle to byl evergreen mé babičky a dědečka. Tak si je pamatuju z dětství. „Evičko, neviděla jsi někde moje druhé oči?“ Podala jsem jí pouzdro s brýlemi.

Obřadně si je nasadila na nos a do čtvrt hodiny spokojeně spala před rozzářenou obrazovkou. Děda zase ukrýval svoji zubní náhradu do hrnků. Párkrát jsem je zalila čajem z konvice. Naštěstí jsem tuhle specialitu nikdy nenabídla návštěvě.

A zapomnětlivý začíná být poslední dobou i můj manžel. Pořád hledá klíče a mobil. A občas taky ty brýle, co má na hlavě… No prostě s ním začíná být legrace!

Musíme si pomáhat?

Tento rok v lednu do mě vrazila před výtahem sousedka. „Ježíš, promiň,“ omlouvala se. Viděla jsem na ní, že se něco děje, a hned jsem se zeptala, co ji trápí. „Ale, mohli jsme jet s dětmi lyžovat a…brácha si měl na tu dobu vzít k sobě babičku. A nemůže.

Doma ji nechat samotnou nelze.“ Znaly jsme se dobře, tak jsem jí nabídla pomoc. „Já ti babičku pohlídám.“

„Fakt! To bys udělala?“ Nadskočila sousedka radostí a hned spustila, „Naše babi potřebuje jen dohlédnout na to, jestli si vzala prášky, vypnula plyn a trochu si popovídat.“ Vypadalo to jednoduše.

Monika s rodinou odjela do hor a ještě ten den po obědě jsem zarachotila klíčem, vešla k nim do bytu a tam už na mě čekala paní Jiřinka. Uvařila mi kafe, vytáhla černobílé fotky a vyprávěla mi o lidech, které jsem neznala.

„Tohle byl můj strýc z matčiny strany, to je moje sestřenice, zabil ji blesk na poli…“ „Hmm, babi a co jste jedla k obědu?“ Snažila jsem zavést řeč na současnost. „Oběd? Dneska?“ Udiveně zakroutila hlavou.

„Víte, Evičko,“ rozhlížela se najednou kolem, „že mi z pokoje mizí věci?“ zašeptala. Den na to mi barvitě popisovala kamarádky Bohunku a Mařenku, se kterými si hrávala za zdí nějaké slepičárny. Ale jestli snídala, to netušila.

„A jé, tady klepe na dveře pan Alzheimer. O tom se sousedka nezmínila!“

Pro dobrotu na žebrotu

Když se sousedi vrátili domů, oddychla jsem si. „Crrr,“ opírala se mi o zvonek sousedka. Myslela jsem, že mi jde poděkovat. „Ukradla jsi babičce dvacet tisíc!“ uhodila na mě. Rozesmála jsem se.

„Nikdo jiný k nám nechodil.“ „Znáš babičku,“ snažila jsem se ji uklidnit. „Hledali jste všude?“ „Šetřila si na pohřeb a ty? To sis pěkně vydělala, viď!“ Pohádaly jsme se, až se otvíraly dveře ostatních nájemníků. „Babi odvezla sanitka.

Složila se z toho,“ vykřikovala sousedka na celý dům. Hájila jsem se horem dolem, ale zbytečně. Během hospitalizace babičce vysmejčili skříně, ale po bankovkách se slehla zem. Chodila jsem po domě s vypáleným cejchem zlodějky na čele.

Za dva týdny se ozval zvonek u dveří. Kukátkem jsem viděla sousedku, a nechtělo se mi otevřít. Nakonec jsem to ale udělala. „Ty, Evo, vyndávala jsem z mrazáku kachnu a…, trůnila na obálce s babiččinými zmraženými penězi. Promiň…“

Eva (62), Olomouc

Související články
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.