Domů     Sousedku jsem zachránila
Sousedku jsem zachránila
4 minuty čtení

Dlouhá léta jsem žila v přesvědčení, že je nejlepší ničeho si nevšímat a do ničeho se neplést. Dnes už vím, že to nebyla zrovna ta nejlepší životní filosofie.

Ta mladá, hezká žena mi pevně svírá ruku a už poněkolikáté mi děkuje. Celá se klepe a po tvářích jí stékají slzy. „Kdyby nebylo vás, tak máma by tu už nebyla. To je hrozné!“ Stojíme na nemocniční chodbě a mě přepadají trochu rozpaky.

Ano, pomohla jsem, ale zase tak velké hrdinství to nebylo. Jenže Daniela, tak se ta dívka jmenuje, to vidí jinak. Už také proto, že jí prý trochu hryže svědomí.

„Nešla byste se mnou na chvíli na kávu, zvu vás.“ Vychrlí pak ze sebe najednou a opět mě nervozně chytne za ruku. Přikývnu a jdeme. Moc chce znát podrobnosti.

Podivní sousedé

A tak před ní pomalu rozmotávám celý podivný příběh její maminky. Ta se k nám do domu přistěhovala před pěti lety. Mysleli jsme si, že chlapík, který ji tehdy doprovázel, je její syn. Teprve později se ukázalo, že jde o jejího nového přítele.

Proslýchalo se, že kvůli němu opustila rodinu a odešla s Tadeášem do jiného města. Celý dům byl v šoku. Lidé těžko snášejí, když někdo vybočuje z normy. A tak pro nás paní Drahoslava byla hned od začátku odepsaná. Stydím se to přiznat, ale i pro mě.

Snažila se spřátelit

Zpočátku byla paní Drahoslava samý úsměv, neustále v dobré náladě. Mladistvě se oblékala a vypadala velmi dobře. Vlastně nikdo z nás nedokázal uhodnout, kolik je jí ve skutečnosti let. A ona se moc s ničím nesvěřovala.

Přesto se se mnou snažila navázat kontakt. Nestála jsem moc o to. Mám manžela, dospělé děti vnoučata a co je za zdmi našich rodinných dveří, mě nezajímalo. Drahoslavamě opakovaně zvala na kávu, ale odolávala jsem.

Snad to byla žárlivost

Jednou večer mi v bytě praskla voda. Vůbec jsem nevěděla, co s tím. A manžel byl zrovna někde na služební cestě. Z naprostého zoufalství jsem vyběhla na chodbu a zazvonila u sousedů. Doma byl jen pan Tadeáš. Okamžitě ke mně naběhl.

Ukázalo se, že je velice šikovný a tak mi vše opravil. Nechtěl žádnou odměnu a tak jsem ho pozvala na večeři a na panáka. Když jsem mu dolila sklínku, zazvonila u dveří Drahoslava a netvářila se právě přátelsky. Prý nás slyšela až na chodbu, jak se smějeme. A že prý na pánské návštěvy po desáté večer je nějak moc pozdě.

Přestala mě i zdravit

Vůbec jsem její naštvanost a žárlivost nechápala. Vždyť o nic nešlo. Jenže jsem to neměla komu vysvětlovat. Nejenže se mnou paní Drahoslava nemluvila, ale ani mi neodpovídala na pozdrav. Pustila jsem to raději z hlavy a zase si hleděla svého.

A to i tehdy, když po nějakém čase, začaly být sousedé nepřehlédnutelní díky častým a hlasitým hádkám.

Šlo to s ní s kopce

Zhruba před rokem práskl Tadeáš dveřmi a definitivně odešel. Drahoslava začala chřadnout. Příliš na sebe nedbala, dost zhubla a na člověka se ani nepodívala. Říkala jsem si, že to tak dopadnout muselo, a bylo mi jí líto.

Kolikrát jsem ji už chtěla vzít kolem ramen. Pak jsem se zarazila. Hleď si svého, do ničeho se nepleť, znělo mi v hlavě. Když jsem ale Drahoslavu neviděla celé tři dny, zalarmovala jsem policii. Našli jsme ji ještě včas.

Drahoslava ležela v posteli a odmítala žít. Nejedla, nepila a pomalu umírala. Úplně vyčerpanou ji odvezli do nemocnice. Policie pak kontaktovala její rodinu.

Na nic není pozdě

Tohle jsem nyní všechno vyprávěla její dceři Daniele. Ta před léty, kdy matka odešla od táty kvůli „zajíčkovi“, na mámu zanevřela a přerušila s ní veškeré kontakty. Teď si to hrozně vyčítá. Ale myslím si, že nemusí.

Drahoslava ji, až půjde z nemocnice, bude moc potřebovat. A Daniela jí vše určitě vynahradí. Myslím, že už stejně, jako já, pochopila, že před starostmi druhých se nemají zavírat dveře na zámek.

Možná, že příště udělám nějakou chybu já nebo Daniela a budeme také potřebovat cizí pomoc.

Vendula H. (53), Znojmo

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud