Domů     Bohužel už nikdy nepřijde
Bohužel už nikdy nepřijde
2 minuty čtení

Je třeba si vážně užívat každý den, protože nikdo neví, který bude ten poslední. Došlo mi to až nedávno, když odešla Jaruška.

Stojíme v hloučku kolem naší cvičitelky a jsme v šoku. Zíráme totiž nevěřícně na papír, který drží v ruce. Je to parte a na něm jméno naší Jarušky. Zemřela naprosto nečekaně a náhle. Pouhý den poté, co jsme ji viděli naposled. Cvičila přímo přede mnou.

Seriozní dáma

Když přišla Jaruška poprvé do šatny, říkali jsme si, co to je za dámu. Vyfiknutá, upravená, nabitá neuvěřitelnou energií, až jsem se trochu bála, že tohle cvičení pro ni nebude. Opak byl ale pravdou.

Jen co se Jaruška převlékla do cvičebního, rozložila na zem v tělocvičně karimatku, byla rázem jedna z nás. Hned při první hodině jsme si díky ní všechny potykaly. Jaruška nás prostě dala dohromady. A pobavila nás svým odzbrojujícím smíchem.

Sluníčko za každé situace

Časem jsem pochopila, že Jaruška nemá tak bezstarostný život, jak se všem zdálo. Přesto byla stále neuvěřitelně optimistická, plná energie a dobré nálady. Na nás na všechny působila jako maximální energetická nabíječka, sluníčko, které nás vždy rozesmálo.

Naše trable vždy pozorně vyslechla a pak dokázala povzbudit. Své starosti neřešila. Byla tak neuvěřitelně plná života, že jsme si vůbec neuvědomovali, že je z nás vlastně nejstarší.

Ještě minulý týden

Naposledy přišla Jaruška v nových leginách. Když jsme jí je chválili, dělala si z toho ještě legraci a provokativně na nás vystrkovala zadek. Smála se přitom od ucha k uchu. Pak odjela domů a druhý den umřela.

Stále koukám na prázdné místo před sebou a přes slzy nevidím ani na cvičitelku. Jaruška tu bude už vždycky chybět, protože už nikdy nepřijde.

Klára L. (57), Brno

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.