Nemohla jsem v noci spát. Zírala jsem z okna, a najednou se to objevilo. Když jsem ale nasadila brýle, bylo to pryč.

Nerada čtu články o záhadách a o duchách, protože se těchto věcí bojím. Jednou jsem ale viděla na vlastní oči úkaz, který se mi zdál neuvěřitelný. Nikdy jsem nenašla na něj uspokojivé vysvětlení. Bylo to před několika lety v noci ze soboty na neděli s srpnu.

Nemohla jsem spát, převalovala jsem se v posteli a zírala do tmy. Byla už hodina po půlnoci. Vstala jsem a plížila se po bytě, abych nevzbudila manžela. Tak jsem se z okna zahleděla na Měsíc. Byl v úplňku a zdál se neskutečně blízko.

Na obě strany od něj jakoby vlály světelné fábory. Když jsem se zahleděla vlevo od Měsíce, spatřila jsem malé světýlko.

Zjevil se temný objekt

Přistoupila jsem k oknu a protože nosím brýle, musela jsem pořádně zaostřit. Rozeznala jsem světlý kruh, vypadal jako velké hodiny. Uprostřed kola jsem rozeznávala něco jako placatý létající talíř. Najednou se objekt začal pohybovat. Nepatrně nahoru a dolů.

Vycházely z něho pruhy světla, které se měnily v různé obrazce až vznikl nakonec kříž. Byl ohnivým kruhem osvětlený, a díky tomu se stal zřetelný. Byla jsem tím úkazem tak překvapená, že jsem se rozběhla pro brýle.

Objevil se zase

Sotva jsem si brýle nasadila, ke svému překvapení jsem nic neviděla, všechno zmizelo. Stačilo ale brýle sundat, znovu se vytvořil ten kruh. Vzbudila jsem manžela, abych se ho zeptala, co vidí on. On mi však řekl, že nevidí vůbec nic.

Že to bylo nejspíš letadlo a nebo, že to byla světla z města, nedaleko kterého bydlíme. Ta světla se prý zřejmě odrážela někde nad horami a promítala se na oblohu. Něco jako fata morgána. Druhou noc byl stále ještě úplněk.

Číhala jsem, zda se úkaz po půlnoci objeví na obloze znovu. A taky že jo. Nebyl to ale již kruh, ale jakési pulzující souhvězdí na pravé straně Měsíce. Nikdy jsem si něčeho takového na noční obloze nevšimla. A tak jsem nelenila, a vypravila se hned v pondělí do knihovny.

Souhvězdí zmizelo

S mapou noční oblohy jsem zase po půlnoci číhala. Blikající světélka se objevila, nikoliv ale na stejném místě, jako noci předešlé. Tentokráte byly více vzdálené od Měsíce. Měly jiný tvar, a ten po několika vteřinách změnily.

Jakmile jsem si ale vzala brýle na dálku, světla okamžitě zmizela, jako by vůbec nebyla. Opět jsem probudila manžela, ale ten opět nic neviděl. Vysmál se mi, že mám halucinace, ale já vím, že to byla skutečnost.

To bylo naposledy, kdy se světélka na obloze objevila. Od té doby je na noční obloze hledám marně.

Růžena (81), Liberecko