Domů     Jak jsem překonala neshody se sestrou
Jak jsem překonala neshody se sestrou
3 minuty čtení

Je to zvláštní, když dvě vlastní sestry nemají kromě své mámy a táty snad vůbec nic společného. Každá přemýšlí jinak, má jiný životí styl a bavit se spolu o něčem je takřka nemožné. I to má ale řešení!

Právě toto je případ mě a mé o sedm let mladší sestry. Jako bychom byly každá z jiné planety. Jako malou jsem sestru zbožňovala. Bylo to veselé roztomilé dítko.

Starala jsem se o ni jako máma a možná jsem to s ní uměla ještě o rochu víc, protože jsem pro ni vymýšlela různé bláznivé hry, na které by dospělý asi jen tak nepřišel. S přibývajícími roky ale sestra zvážněla, začaly jsme se sobě vzdalovat.

Nechápaly jsme se

Zatímco já jsem byla odjakživa takový ten ďáblík. Ráda jsem se bavila, dobře se najedla a byla jsem pro každou špatnost. Ona si zvolila přísně asketický způsob života.

Zaměřila se na zdravou výživu, takže najednou všechno muselo být jen bio a čokoláda nebo houska z pšeničné mouky byla nepřípustná. Kuřecí maso pak nejedla na protest proti velkochovům.

Takže když jsem dala na stůl třeba úžasné šunkové chlebíčky, ani se jich nedotkla a její cukroví z náhradních „zdravých“ surovin, které mi přinesla, se nedalo jíst… Oblíbila si jógu a běžky, které já nemusím. Raději mám brusle nebo sjezd.

Když jsme pak zapředly nějaký hovor, stále jsme narážely na rozdílné názory. Nejvíc mě na sestře vytáčela její nesdílnost.

Zatímco já jsem co na srdci, to na jazyku a chtěla jsem se jí svěřovat s každým trápením jako pravé kamarádce, ona o svém soukromí mlčela jako hrob. Nemohly jsme si popovídat o jejím vztahu s manželem, ani o jejím pochroumaném psychickém zdraví.

Nezajímala ji moje milovaná Korela, o které bych jí ráda vyprávěla, protože držení papoušků v zajetí považuje za týrání zvířat. Nemohla jsem s ní probírat ani ženská témata, jako je móda nebo kosmetika.

Výroba nového oblečení je totiž pro ni neekologická a líčidla nepoužívá, protože podle ní škodí zdraví.

Nečekaná společná cesta

Hodně mě mrzelo, že se sestrou nemám jediné společné téma, a tak náš vztah pomalu ale jiště uvadal. Už téměř vůbec jsme se nevídaly. Pak ale přišlo něco, co náš vztah vzkřísilo.

Sestře se narodil krásný chlapeček a já, která jsem mateřství stále odkládala, jsem se do něho doslova zamilovala. Najednou to ve mně probudilo obrovskou tohu také si pořídit děťátko.

Jenomže otěhotnět se mi nepodařilo, a tak jsem se rozhodla alespoň založit nadaci pro opuštěné děti. Sestra se překvapivě nadšeně přidala. Od té doby se vídáme pravidelné a probíráme svůj projekt tak, že nám na to ani nestačí čas.

Radka H. (46), Brno

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.