Narodila jsem se s vykloubenými kyčlemi a od osmnácti let jsem musela jezdit pravidelně do lázní.

Nikdy bych si ani nepomyslela, že by mi tyto léčebné pobyty mohly přinést i něco víc, než jen zlepšení mého zdravotního stavu, ale opak se stal pravdou…

Děti se mi smály

Kvůli svému „postižení“ jsem měla odmalička problémy s chůzí. Chodila jsem prapodivně a jako malé se mi kvůli tomu děti často smály. To mě samozřejmě hodně bolelo a mrzelo.

Uzavřela jsem se proto do sebe a trávila většinu času u sebe v pokojíčku jen se svými knížkami. Teprve na střední škole jsem si našla dvě skutečné kamarádky – Marcelu a Olinu, se kterými se pravidelně vídám dodnes.

Doporučila mi cviky a lázně

Marcelina maminka byla lékařka, a když jí Marcela pověděla o mém problému, vzala mě na vyšetření k nim do nemocnice. Následně mi byly doporučeny různé rehabilitace, cviky a také pravidelné pobyty v lázních.

Prý, když budu všechno dodržovat, tak se moje chůze viditelně zlepší. Poprvé jsem jela do Piešťan.

Dokonalý relax

Pro mě, jakožto mladou osmnáctiletou holku to byl docela šok, když jsem zjistila, jaké tam vznikají lásky. Já jsem tam vždycky jezdila jen kvůli léčení, protože jsem zjistila, že mi pobyt tam vždy moc pomáhá.

Lázně pro mě vždy byly nejlepší dovolenou, protože jsem nemusela doma vařit, uklízet, nakupovat, a mohla jsem se věnovat jen sama sobě – odpočívat, relaxovat, číst si, chodit na procházky nebo do divadla.

Posezení u kávy

Když mi bylo pětačtyřicet, měla jsem půl roku po rozvodu. Tehdy jsem jela do lázní Bohdaneč. A právě tam jsem potkala svého druhého budoucího manžela. Setkali jsme se náhodou jedno odpoledne v příjemné kavárně.

Bylo tam plno a on se mě zeptal, zda si smí přisednout. Byl to šarmantní a moc milý muž, takže jsem pokývala hlavou a kabelku dala ze židle dolů na zem.

Vyměnili jsme si čísla

Chvíli jsme po sobě nesměle pokukovali, a pak jsem si začali povídat. S Emilem, jak se ten muž jmenoval, jsme měli spoustu společných zájmů – tanec, hudbu, divadlo. On se zrovna rozváděl.

Během našeho pobytu v lázních jsme se ještě několikrát setkali, a když jsem odjížděla domů, vyměnili jsme si na sebe kontakty. Slíbil mi, že se ozve, až doma vše vyřeší.

Pozvání k moři

Uplynul skoro rok, než zavolal a zeptal se,jestli bych s ním nejela na dovolenou do Chorvatska. Řekla jsem si, proč ne. Užili jsme si nádherný týden, a pak se začali pravidelně vídat. Já jezdila za ním do Plzně, od za mnou do Prahy.

Po půlroce jsme spolu opět jeli na dovolenou – tentokrát do Řecka. A když jsme se vrátili, řekl mi, že mě miluje a že se přestěhuje za mnou. To bylo před deseti lety. Od té doby jsme spolu, z toho šest let jako manželé.

Marie K. (56), Praha