Ztráta milovaného manžela drtila moje srdce. Nemohla jsem přestat truchlit. Až mě náhoda přivedla na hrad, který mé černé myšlenky jako zázrakem zapudil.

Můj Jáchym byl nejlepší muž a člověk, jakého jsem v životě potkala. Jeho smrt mi vzala všechno. Najednou jsem to nebyla já. Ztratila jsem pevnou půdu pod nohama a nemohla se nadechnout. Marně se mi snažili pomoci přátelé, rodina i děti.

Potácela jsem se jako mátoha a nebyla schopna normálně fungovat. Návštěvy u psychologa nepomáhaly, marně se mě snažily děti rozptýlit výlety na nejrůznější místa naší krásné země. Až jednou…

Něco se zlomilo

Tehdy jsem ani nevnímala, co to je za místo. Někam jsme dojeli, vystoupili z auta a já šla ulicí do kopce, až jsme vstoupili na nádvoří. Byly tam stolečky s obsluhou. Cestou jsme míjeli obchůdek se suvenýry, kde jsem si koupila kamínek.

Byla to taková moje vášeň. Nejrůznějších polodrahokamů i obyčejných kamenů z cest jsem měla doma několik velkých mís. Tentokráte mě zaujalo tygří oko. Bylo opravdu nádherné! Posadila jsem se na židličku a pohrávala si s ním.

Myšlenky mi proudily hlavou, v podstatě jí jen tak procházely. Až se to najednou stalo. Ponořila jsem se do zvláštního zasnění, vnímala, jak kolem mě chodí postavy jako stíny.. Připadalo mi, že mají na sobě starodávné oblečení.

Dívala jsem se na ně celá omámená, až se cosi ve mně zlomilo. Cítila jsem, jak mi ze srdce spadl velký balvan. Byla to tak veliká úleva, že jsem se najednou zhluboka nadechla. A to mě probralo.

Zase vyrovnaná?

Jako bych se probrala z těžké noční můry. Začala jsem komunikovat se svým okolím. Byla jsem najednou akční, povídavá a dokonce ze mě vypadl i nějaký ten vtip. Děti na mě zíraly s otevřenými ústy a rozzářenýma očima.

Jako by do mě ten kámen ve spojení s místem, vlil chuť do života. Když jsme se chystali jít, nemohla jsem se odlepit od židle. Co se to se mnou stalo? Začala jsem pátrat v minulosti hradu, který byl postupně přestavěn na zámek.

A dozvěděla jsem se velmi zajímavé věci… V minulosti si mělnický hrad získal název Vdovský. Přebývala v něm po smrti Karla IV. Eliška Pomořanská, poté vdova po Zigmundovi Barbora Celská, paní oplývající velkou krásou.

Za jejího pobytu se stal mělnický hrad místem neustálých milostných událostí a dobrodružství. Jako další pobývala na hradě vdova po Jiřím z Poděbrad. Pod hradem se nachází velký vinný sklep, který byl vždy plný dobrého vína.

Láska si mě našla

I vypravila jsem se na hrad znovu. A tentokráte navštívila i zámeckou vinárnu. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo je to místo opravdu zázračné, ale oslovil mě tam starší charismatický muž. Slovo dalo slovo, a my se začali pravidelně scházet.

Dnes je tomu pět let a vztah se vyvinul v dlouhodobý. Bydlíme spolu a jsme šťastní a spokojení. Na mělnický hrad jezdíme pravidelně. Vždycky se tu zbavím myšlenek na to, co mě v dané chvíli nejvíce trápí, a jsem zase milá, usměvavá a v pohodě.

Simona (51), Praha