Domů     Proč mi muselo zemřít lepší a milovanější dítě?
Proč mi muselo zemřít lepší a milovanější dítě?
3 minuty čtení

Nemohu se léta vyrovnat s tím, že odešel můj chytrý a úspěšný syn. Dlouho jsem se proto chovala ke své dceři nemožně a trápila jí. Najdeme k sobě někdy cestu?

Mému Honzíkovi bylo sedmnáct. Než onemocněl, byl to kluk plný energie, který vnášel dobrou náladu, kamkoli přišel. Pak začal být unavený a občas i hodně vyčerpaný, ale přičítali jsme to jeho sportovním aktivitám a taky škole.

První ročník gymnázia znamenal velkou změnu a učení měl Honza opravdu hodně. Když mu ale bez příčiny začala téct krev z nosu, bolelo ho břicho a zvětšily se mu mízní uzliny, běžela jsem s ním k obvodní lékařce.

Mysleli jsme, že má mononukleózu, ale doktorka ho poslala na odborné vyšetření do nemocnice. Synovi odebrali vzorek kostní dřeně a ortel byl jasný: akutní leukémie!

Pro všechny to byla hrozná rána, nervově jsem se zhroutila, ale syn se po prvním šoku dal neuvěřitelně rychle dohromady. Místo, aby se sesypal, dodával naději nám.

Byl tak statečný!

Nestěžoval si, ani když mu vypadaly jeho husté kudrnaté vlasy. Chemoterapie bohužel nezabírala a lékaři se rozhodli pro transplantaci kostní dřeně. Nikdo z rodiny však nebyl vhodný dárce, a přestože se nějaký nakonec našel, nedopadlo to dobře.

Nastaly komplikace. Přes veškerou péči a snahu lékařů můj milovaný Honzík umřel. Vůbec jsem to nechtěla přijmout! Až když jsem uviděla rakev, jak mizí za oponou, pochopila jsem, že je to definitivní.

Že už ho nikdy neuvidím, neobejmu, už nikdy spolu nebudeme večeřet…Cítila jsem se zoufalá. Sotva obřad skončil, vrhla se mi kolem krku dcera Hana. Chtěla se vyplakat v mém náručí. Objetí však nepřišlo, moje paže najednou bezvládně visely podél těla.

A pak jsem ji najednou odstrčila a vyslovila strašnou větu: „To lepší mi umřelo a to horší zůstalo!“ Nedokázala jsem si v tu chvíli pomoct. Naštěstí manžel dceru objal kolem ramen a vyvedl ven ze smuteční síně.

Proč jí nemohu odpustit?

Od té doby uplynulo 15 let, dcera je šťastně vdaná a má dvě děti. Já se ale dosud nedokázala vyrovnat se skutečností, že jsem ji jako vlastní matka mohla něco tak hrozného říct. Ta slova už nedokážu nikdy vrátit zpět.

Ne že bych na to myslela denně, ale ve chvílích, kdy se cítím osamělá, mi moje vlastní slova vytanou na mysli sama a visí v mé hlavě jako memento. Řekla jsem své dceři, že pro mě byla to horší dítě, které bych raději oželela.

Nikdy jsme se k oné situaci už nevrátily. Ani po letech jsem nenašla odvahu zeptat se Hany, zda má slova brala vážně. Už nikdy jsme o Honzovi nemluvily. Všechny jeho věci jsem rozdala, pokoj přebudovala na manželovu pracovnu.

Synovy fotky jsem rozstříhala a pokusila se tak zničit všechny vzpomínky. Ale copak to jde? Téma je tabu, ani manžel se mnou o Honzovi nemluví. Mnohem více ale navštěvuje vnuky, než já. Je báječný dědeček.

Já k dceři zavítám dvakrát za rok, když mají vnuci narozeniny. Předám jim dárky, vypiju kafe a jdu. Myslím, že i ona je nešťastná, ovšem nevím, zda jí chci pomoct i ona mi odpustit.

Jarmila (61), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může