Domů     Proč mi muselo zemřít lepší a milovanější dítě?
Proč mi muselo zemřít lepší a milovanější dítě?
3 minuty čtení

Nemohu se léta vyrovnat s tím, že odešel můj chytrý a úspěšný syn. Dlouho jsem se proto chovala ke své dceři nemožně a trápila jí. Najdeme k sobě někdy cestu?

Mému Honzíkovi bylo sedmnáct. Než onemocněl, byl to kluk plný energie, který vnášel dobrou náladu, kamkoli přišel. Pak začal být unavený a občas i hodně vyčerpaný, ale přičítali jsme to jeho sportovním aktivitám a taky škole.

První ročník gymnázia znamenal velkou změnu a učení měl Honza opravdu hodně. Když mu ale bez příčiny začala téct krev z nosu, bolelo ho břicho a zvětšily se mu mízní uzliny, běžela jsem s ním k obvodní lékařce.

Mysleli jsme, že má mononukleózu, ale doktorka ho poslala na odborné vyšetření do nemocnice. Synovi odebrali vzorek kostní dřeně a ortel byl jasný: akutní leukémie!

Pro všechny to byla hrozná rána, nervově jsem se zhroutila, ale syn se po prvním šoku dal neuvěřitelně rychle dohromady. Místo, aby se sesypal, dodával naději nám.

Byl tak statečný!

Nestěžoval si, ani když mu vypadaly jeho husté kudrnaté vlasy. Chemoterapie bohužel nezabírala a lékaři se rozhodli pro transplantaci kostní dřeně. Nikdo z rodiny však nebyl vhodný dárce, a přestože se nějaký nakonec našel, nedopadlo to dobře.

Nastaly komplikace. Přes veškerou péči a snahu lékařů můj milovaný Honzík umřel. Vůbec jsem to nechtěla přijmout! Až když jsem uviděla rakev, jak mizí za oponou, pochopila jsem, že je to definitivní.

Že už ho nikdy neuvidím, neobejmu, už nikdy spolu nebudeme večeřet…Cítila jsem se zoufalá. Sotva obřad skončil, vrhla se mi kolem krku dcera Hana. Chtěla se vyplakat v mém náručí. Objetí však nepřišlo, moje paže najednou bezvládně visely podél těla.

A pak jsem ji najednou odstrčila a vyslovila strašnou větu: „To lepší mi umřelo a to horší zůstalo!“ Nedokázala jsem si v tu chvíli pomoct. Naštěstí manžel dceru objal kolem ramen a vyvedl ven ze smuteční síně.

Proč jí nemohu odpustit?

Od té doby uplynulo 15 let, dcera je šťastně vdaná a má dvě děti. Já se ale dosud nedokázala vyrovnat se skutečností, že jsem ji jako vlastní matka mohla něco tak hrozného říct. Ta slova už nedokážu nikdy vrátit zpět.

Ne že bych na to myslela denně, ale ve chvílích, kdy se cítím osamělá, mi moje vlastní slova vytanou na mysli sama a visí v mé hlavě jako memento. Řekla jsem své dceři, že pro mě byla to horší dítě, které bych raději oželela.

Nikdy jsme se k oné situaci už nevrátily. Ani po letech jsem nenašla odvahu zeptat se Hany, zda má slova brala vážně. Už nikdy jsme o Honzovi nemluvily. Všechny jeho věci jsem rozdala, pokoj přebudovala na manželovu pracovnu.

Synovy fotky jsem rozstříhala a pokusila se tak zničit všechny vzpomínky. Ale copak to jde? Téma je tabu, ani manžel se mnou o Honzovi nemluví. Mnohem více ale navštěvuje vnuky, než já. Je báječný dědeček.

Já k dceři zavítám dvakrát za rok, když mají vnuci narozeniny. Předám jim dárky, vypiju kafe a jdu. Myslím, že i ona je nešťastná, ovšem nevím, zda jí chci pomoct i ona mi odpustit.

Jarmila (61), Liberec

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika