Můj život se scvrkl do každodenních starostí, a občasných známostí, ze kterých nic vážného nekoukalo. Nikdy by mě nenapadlo, že tím pravým bude až přítel mé dcery.

O co více mě míjely osudové vztahy, o to větší kamarádky jsme byly s dcerou Monikou. Jezdily jsme spolu na výlety, chodily nakupovat, do kina, říkaly si svá tajemství. Jenže pak se moje holčička zamilovala.

Když mi jednoho dne oznámila, že mi svého Standu přivede ukázat, měla jsem strach. Zejména proto, že byl o dvanáct let starší, než moje dcera. Ale co? Říkala jsem si. Vždyť si ho ještě nebere! Moje dcera měla dobrý vkus.

Při pohledu na jejího milého mi spadla brada. Byl to nádherný muž s dokonalým tělem a odzbrojujícím úsměvem. A ty oči! Když jsme byly zase s dcerou samy, přiznala jsem, že si vybrala opravdu dobře a vůbec nevadí, že je o tolik let starší. Přála jsem jim to.

Cítil snad totéž?

Občas jsem měla dojem, že i já se mu líbím. Cítila jsem ty jiskry mezi našimi pohledy. Jenže co s tím? Standa mi to neulehčoval. Mou přítomnost vyhledával a dokonce dceři řekl, že jsem ta nejúžasnější žena, jakou kdy potkal. Monika mi to hned přetlumočila.

Byla ráda, že jsme si padli do oka. Já se ale trápila. Dnes jsem zpětně na sebe pyšná, že jsem to všechno ustála ve slušných mezích. Když jednoho dne přijela dcera bez přítele, byla jsem smutná. „Co Standa?“ nevydržela jsem nakonec.

„Rozešli jsme se,“ odpověděla mi Monika obratem. „Miluji jiného. Ale rozešli jsme se jako kamarádi.“ A tak, jak byla zvyklá, mi začala líčit svůj nový objev. Já si ale z toho vyprávění nic nepamatuji. V hlavě mi bušilo jedno jediné – Standu už nikdy neuvidím…

Nečekaná návštěva

Brzy přišla chvíle, kdy mi chtěla nového přítele Tomáše představit. „A mami, přivedeme sebou na oběd i našeho společného kamaráda, nevadí?“ prosila Monika a tvářila se přitom lišácky. V neděli jsem byla celá nervózní. Měla jsem trému.

Jaké ale bylo moje překvapení, když ve dveřích vedle dcery a jejího nového stál Standa? Bylo to nejúžasnější nedělní odpoledne, které jsem zažila. Dnes má dcera už zase jiného miláčka, já ale se Standou už zůstala.

Těšíme se na přírůstek do rodiny a dcera na svého sourozence. Inu, i takové náhody se mohou v životě stát, že mi vlastní dcera přivede domů mého ženicha.

Petra (42), Žďár nad Sázavou