Když snacha ten šperk od mého syna dostala, byla nejšťastnější na světě. Od té chvíle se ale její život proměnil v peklo.

V životě jsem nikdy nic nenašla. Když jsem uviděla ten žlutý kroužek na zemi, ani ve snu mě nenapadlo, že by mohl být opravdu zlatý. Můj syn ale zjistil, že prstýnek má vyrytou puncovní značku, a tak jsem s ním ihned běžela k odborníkovi.

Zlatník mi skutečně potvrdil, že se jedná o drahý kov a také kámen, zasazený v prstýnku, byl vzácný.

Syn dostal nápad

Říkala jsem si, komu ten krásný zlatý prstýnek dáme, na můj prst se nevešel. A tak přišel syn s myšlenkou, že jej věnuje jako zásnubní prstýnek své přítelkyni. Už dlouho se chystal požádat ji o ruku. S jeho nápadem jsem souhlasila.

Chystali jsme svatbu

Necelý týden nato pozval syn Markétu na večeři do hezké restaurace a tam, společně s nádhernou kyticí, se jí zeptal, jestli by si ho nevzala. Eliška byla štěstím bez sebe. Prstýnek si okamžitě nasadila, padl jí jako ulitý.

Ještě ten večer se domluvili na termínu svatby. Bylo jasné, že z těch dvou bude šťastný pár.

Jedno neštěstí za druhým

Jenže hned druhý den spadla Markéta ze schodů. Nebylo to nic vážného, ale odřeniny byly nepříjemné. A další nehody na sebe nenechaly dlouho čekat: o pár dní později ji v autobuse skříply dveře a v práci se málem udusila buchtou. A to byl teprve začátek.

Další dny problémy přitvrdily. Věci kolem probíjely, kdykoli se jich dotkla. A pak na ni dokonce začal vrčet její vlastní pes. Připadala si jako ve zlém snu.

Smůla pokračovala

Lidé na ni začali reagovat zle. Bez důvodu do ní vráželi nebo ji i slovně napadali a uráželi. V práci se zhoršily vztahy, její zdraví se začalo bortit. Napětí vzniklo i mezi ní a mým synem.

Došlo to tak daleko, že moje budoucí snacha ve druhém měsíci potratila. V drtivém rozpoložení se sešla s dávnou kamarádkou.

Prstenu jsme se zbavili

Byla to neuvěřitelná náhoda. Už po několika větách se Markéty zeptala, kde přišla ke svému prstýnku. Odpověděla, že jej dostala od mého syna jako zásnubní. „Přesně takový měla sestřenice mojí kamarádky,“ podivila se její kamarádka.

„Dostala ho od svého přítele. Ale pak se rozešly ve zlém a ona ten prsten proklela a zahodila…“ Když jsem tohle uslyšela, neváhala jsem ani chvíli, a přiznala, kde jsem k prstýnku přišla. Prsten jsme vzápětí odnesli do místní zastavárny.

Peníze jsme za něj žádné nechtěli. Jediné v co doufáme je, že už nikomu dalšímu škodit nebude…

Vendula P. (60), Příbram