Svatební host ze záhrobí

Total
2
Shares

Některé city a vztahy, které byly násilně přerušeny, mohou přetrvávat i po smrti…

Život mojí dcery Radky se zkomplikoval, když jí bylo dvacet let. Tehdy tři roky chodila s Alešem, spolužákem ze střední školy. Byl to velice milý a chytrý kluk. Měli se moc rádi. Chtěli se vzít, až oba dostudují. Pro všechny, kdo je znali, byli dvojicí, která se k sobě ideálně hodila. Také já jsem měla radost, že budu mít tak hodného zetě.

Krutý osud

Plánovali si společnou budoucnost, ale život jim nepřál. Krátce po dvacátých narozeninách mé dcery přišla osudová rána. Aleš jel za svými rodiči na Moravu a na jedné křižovatce mu nedal přednost kamión. Náraz byl tak prudký, že neměl šanci přežít. Všichni jsme se z té tragédie dlouho vzpamatovávali, nejdéle pochopitelně moje dcera Radka. Trvalo jí více než čtyři roky, než byla schopná navázat další vztah. A teprve v sedmadvaceti letech našla odvahu vstoupit se svým novým přítelem Honzou do manželství.

Viděla jsem ho pouze já

Nejen ona si jistě v době svatebních příprav představovala, jaké by to bývalo bylo s Alešem. Také já jsem na to občas myslela. Nahlas o tom ale nikdo nemluvil. Byla jsem ráda, že je dcera opět schopná normálně žít, že našla lásku a snad i štěstí. Během svatebního obřadu jsem pak na Aleše úplně zapomněla. On se mi ale připomněl sám! V první chvíli jsem si myslela, že mám halucinace. Když jsem se ale zadívala pozorně, opravdu jsem ho viděla stát v zadní řadě mezi svatebními hosty.

Vždy zmizel

Dceři jsem o tom samozřejmě neřekla. Nechtěla jsem ji rozrušovat. Poté, co se začala vylidňovat svatební síň, spěchala jsem na místo, kde jsem Aleše spatřila. Už jsem ho ale nikde nezahlédla. Během následné svatební hostiny jsem ale bývalého přítele své dcery znovu spatřila, a to hned několikrát! Kdykoli jsem ale za ním šla, tak se mi ten přízrak rozplynul téměř přímo před nosem.

Smrtí nic nekončí

Po onom dni jsem už Aleše neviděla. Od té doby však věřím, že odtamtud, kam všichni jednou odejdeme, je možné se na chvíli vrátit a podívat se na své milované. Jsem přesvědčená, že Aleš to tak udělal a určitě byl šťastný, když viděl úsměv na tváři ženy, kterou během života tak moc miloval. Jen doufám, že poté jeho duše už konečně došla klidu. Moc bych si to přála.

Mirka F. (62), jižní Čechy

Také se vám může líbit