Kroužily kolem domu, aby vytvořily místo s léčivou energií. Dědeček se ale musel vrátit k rodinné tradici, aby mu pomohly.

Pradědeček byl nadšený včelař. S velkou láskou se věnoval svým okřídleným miláčkům a med se těšil výsostnému postavení v rodinném jídelníčku. Včely byly v našem rodu uctívány a okolí úlu považováno za jakousi svatyni, do níž mohli vstoupit jen vyvolení.

Med je v našem rodě považován dodnes za všelék a okolí úlu za léčivou zónu, v níž se každému uleví. Pradědeček blahořečil svým pilným kamarádkám za dlouhověkost a dobrou tělesnou i duševní kondici do vysokého věku.

Zda byl úl skutečně tak léčivým místem, nebo zda to bylo dokonalé woodoo, nikdo nikdy nezjistil a již nezjistí, každopádně se poblíž úlu ulevilo každému.

Byl to zaručený prostředek hlavně proti bolesti hlavy, pospávání poblíž úlu pomáhalo ale také po bujarých rodinných oslavách a následné kocovině.

Med byl rodinný všelék

I když dědeček v tradici pokračoval, nebyl až tak velkým nadšencem jako praděd. Život ho však měl přesvědčit.

Děda mnoho let pracoval v uranových dolech, rukama se dotýkal radioaktivního smolince a tato práce se pochopitelně podepsala na zdraví všech, kdo si s nebezpečnou rudou „zahrávali“.

Čas jeho kolegů se začal naplňovat mezi čtyřicátým a pětačtyřicátým rokem, a diagnózou byla vždy rakovina. Také dědečkovi se v tomto věku vytvořila na hrudi zlověstná bulka, která se rychle zvětšovala. Rozhodnutí lékařů bylo jednoznačné – operovat!

To dědeček odmítl. Jako silný horal na sobě nedal znát, že by ho tato událost psychicky zasáhla, ale…

Z úlu si udělal svatyni

Tonoucí se stébla chytá! Dědeček se začal starat o to, co mu jeho otec přenechal. Ba, dá se říci, že včelky opečovával tak, že by mu i praděd záviděl.

Celé hodiny vysedával v blízkosti úlu, a pokud z nějakého důvodu sedět v rohu zahrady nemohl, byl podrážděný a celou noc přecházel po domě. Nejradši by se do úlu přestěhoval a spal tam. Byl posedlý myšlenkou, že ho včely vyléčí.

Tvrdil, že za ním ve snu přišel táta a poradil mu to… Ať tomu bylo jakkoliv, bulka na hrudi se zastavila ve svém růstu a posléze se začala zmenšovat.

Dědeček žil spokojeně dalších třicet let a zemřel až na mozkovou příhodu – krátce poté, co se rodný dům prodal a děda se musel se svými okřídlenými přítelkyněmi rozloučit.

Jiřina (45), Karlovarsko