Domů     Urazila jsem svou nejlepší kamarádku
Urazila jsem svou nejlepší kamarádku
3 minuty čtení

Znaly jsme se od školky a v dospělosti spolu začaly podnikat. Po dlouhých letech jsme se pohádaly a já ji najednou strašně ublížila.

Otevřely jsme si kosmetický salón u nás na sídlišti. Byl to dobrý tah. Dvě šikovné holky, které uměly stříhat, česat, líčit, zvládaly manikůru i pedikůru. Do podniku jsme vložily své úspory, a náš salón začal rychle vydělávat.

Měly jsme v plánu, že rozhodně nepůjdeme do důchodu, ale budeme pracovat dokud to půjde. Jenže pak se něco změnilo. Nebo spíš někdo. Ivana začala být podmračená, do práce chodila pozdě a občas se přes den vytratila a pak z ní táhlo víno.

Jako kamarádka jsem se z Ivany pokoušela dostat, co se děje, ale ona se na mě utrhovala. Začala vynechávat směny, i když měla objednané zákazníky. Přestával na nás, jako na firmu, být spoleh. 
Až na mě jednoho rána spustila:

„Chci ve firmě skončit, už mě to tu nebaví. Chci, abys mě vyplatila. Čím dřív, tím líp.“ Zůstala jsem jako opařená. Naše podnikání nám sice vynášelo, ale tolik peněz, abych ji mohla vyplatit, jsem neměla. „Ty ses snad úplně zbláznila!

Kvůli tomu, že piješ, chceš zničit to, co jsme budovaly celé roky? Ty nejsi žádná kamarádka. Stala se z tebe normální mrcha, podrazák!“ křičela jsem na ní.

Emoce nás pohltily

Nakonec jsem povolila. Řekla jsem, že jí ty peníze dám, ať se s nimi klidně udáví, ale za to, jak se zachovala, jí přijdu jednou plivnout na hrob. Chvíli na mě koukala, a pak řekla: „To klidně můžeš“, a práskla za sebou dveřmi. Doma jsem samozřejmě vychladla.

Doufala jsem, že to druhý den nějak srovnáme. Jenže ráno Ivana nedorazila. Až pozdě odpoledne zavolala její dcera, že je máma v nemocnici… Okamžitě bylo po zlosti a já běžela za ní. Ivana měla nádor. Ani její rodina o ničem nevěděla, nikomu to neřekla.

Ale toužila, než umře, zabezpečit rodinu. Proto po mně ty peníze chtěla. Dlouho do noci mi v uších zněla urážka, kterou jsem na ni ve vzteku zakřičela a bylo mi to moc líto.

Chodila jsem za Ivanou do nemocnice každý den a byla jsem šťastná, když to své těžké období nakonec překonala. Dnes už jsme zase obě v našem salónu, i když bychom už mohly odpočívat v důchodu.

A kdykoliv máme chuť se hádat, vzpomeneme si na to, že se můžeme vidět ten den naposledy. A to nám rychle naše hlavy zchladí. Když nejde o život, nejde přece o nic důležitého, pro co by se měly dvě kamarádky hádat nebo dokonce urážet.

Lenka (69), Jihlava

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud