Domů     Chtěla jsem se vdávat v malém venkovském kostelíku
Chtěla jsem se vdávat v malém venkovském kostelíku
7 minut čtení

Svatby za mých časů nebyly příliš romantické. Nevěsta těhotná a uplakaná, ženich nešťastný a opilý.

V době, kdy mi bylo kolem dvaceti let, se budoucí nevěsty se svobodou neloučily. Loučili se jen kluci, ženiši. Spočívalo to většinou v tom, že den před svatbou se s mnoha kamarády sešli v místní nálevně, kde se drasticky opíjeli.

Pilo se až do rána bílého, a tak se stávalo, že si ženy z rodiny, většinou sama nevěsta a její matka, musely pro ženicha přijít až do hospody.

Polily ho kýblem studené vody a odtáhly anebo odvezly na kárce domů, kde ho polily pro jistotu ještě jednou nebo dvakrát, pak už byl částečně schopen se s dopomocí oblékat.

U oltáře opilý nešťastník sotva stál, padal na svědka, který byl za ním, anebo se křečovitě držel nevěsty, ta pak měla celou tu svatbu vlastně zkaženou. Několikrát jsem byla na takové veselce v roli pozorného svatebního hosta.

Říkala jsem si, že než svatbu s motajícím se a blábolícím ženichem v hlavní roli, tak raději žádnou. Jenomže veřejné mínění tehdy tlačilo mladé holky do vdávání.

Všechny babičky, prababičky, tetičky i maminky se dívek, které dosáhly plnoletosti, pravidelně ptávaly: “Tak, Andulko, a máš už nějakého chlapce? A kdypak už se budeš vdávat? Máš, holka, nejvyšší čas!”

Co řeknou lidi?

Přesně tomu jsem byla vystavena. Bylo mi dvacet let, a tak ženská část rodiny zneklidněla. V našem dvougeneračním domě bydlela i babička a teta Jindřiška žila se strejdou Andrejem o tři domy dál.

No a nejhorší bylo, že teta Jindřiška zrovna vdávala dceru, sestřenici Mařenu, která byla o dva roky mladší než já. Ženy z rodiny se na mě slétly jako vosy. Celé dny jsem poslouchala: “Podívej se na Mařku, je jí osmnáct let a už bude pod čepcem.

Zaopatřená, provdaná, už má chlapa jistého. A ty? Koukni na sebe, nemáš ani známost. Holka, jak ty dopadneš?” Na ta slova jsem pokaždé smutně zabroukala, že se přece nebudu vdávat za každou cenu. Následovalo: “A co řeknou lidi?

Vysmějou se nám, že máme doma svobodnou starou pannu!” Taková byla prostě tehdy doba, dnešní mládež si to neumí vůbec představit.

Ve třetím měsíci

A tlak se stupňoval. V den svatby sestřenice Marie mi babička vmetla do tváře, že brzy umře, přitom byla zdravá jako ryba, a že odejde z tohoto světa s vědomím, že její vnučka zůstane na ocet. Už se to nedalo poslouchat.

Babička, teta a máma jako by se mi snažily vsugerovat, že si mě nikdo nevezme. A svatba sestřenice Mařeny byla jako z reklamy, ovšem z reklamy zaměřené proti svatbám.

Ženicha, který před měsícem odmaturoval, nohy téměř nenesly, drželi ho oba svědci, měli co dělat. Ten nebohý mladý muž se ženit zjevně nechtěl, ale musel.

Marie byla ve třetím měsíci těhotenství a každou chvíli odbíhala na toaletu, kvůli čemuž byl na deset minut přerušen i samotný svatební obřad. Ani hostina v restauraci U Kolejí nikomu příliš náladu nezlepšila.

Lokál byl plný vos, hovězí tuhé, knedlíky oschlé, zákusky staršího data. Ženich někam zmizel, nikdo se ani raději neptal, kam, nevěsta brečela, její matka se hádala s tou ženichovou. Řekla jsem mámě:

“Než takovouhle svatbu, tak to raději opravdu zůstanu na ocet.” Jen vzdychla. Zaslechla mě babička a vypískla: “No ještě se rouhej, holka hloupá!”

Ženichův svědek

Na protest jsem se vymrštila a vyběhla ven, před hospodu. Spustil se drobný letní déšť. Poodešla jsem od vchodu a zapálila si cigaretu. Kdyby mě viděly máma s babičkou, asi by mě zabily. Ale vsadila jsem na to, že zůstaly uvnitř a svorně na mě nadávají.

Vtom se ozvalo: “Tady někdo tajně kouří!” Trhla jsem sebou, byl to ale mužský hlas. Promluvil kluk, který hrál na svatbě jednu z hlavních rolí. Byl to ženichův svědek, právě ten, jenž novomanžela svědomitě podpíral, aby v některé z klíčových chvil neupadl.

Všimla jsem si ho hned na začátku, aby také ne, vypadal moc dobře. Teď se smál, jak mě vylekal.

Kromě toho mi prozradil, že slyšel i nářky mých příbuzných ženského pohlaví na téma, že se nesnažím najít si co nejrychleji ženicha a že pravděpodobně zůstanu starou pannou. Vypadal, že se královsky baví. Zeptal se, zda mu nenabídnu cigaretu.

Nabídla jsem mu ji a sdělila, že bych nikdy v životě nechtěla mít tak strašnou svatbu, jako je tahle. “A jakou bys chtěla?” byl zvědavý. Zasnila jsem se a po chvíli odpověděla, že snad někde ve venkovském kostelíku. Jen snoubenci a svědci, nikdo víc.

Nebudu rušit

Pak jsem bleskurychle típla cigaretu o zeď. Ve dveřích se objevila babička, která mě šla hledat. Rozzářila se, když mě spatřila ve společnosti mladého muže. Bála jsem se, že řekne něco nevhodného, a skutečně mě nezklamala:

“Jé, Jituško, tak ty tady máš mládence,” poznamenala spokojeně, “tak to já nebudu rušit.” Jenomže neodešla a položila nešťastníkovi řadu otázek ohledně jeho jména, příjmení, povolání, rodičů a plánů do budoucna. Hrozně jsem se styděla.

Když babička konečně ukončila výslech a odešla zpátky do lokálu, šli jsme se s Milanem projít. Okolí naší vesničky je nádherné, máme za vsí dva rybníky a hluboký les. Cestou jsme si povídali a musím říct, že jsme spolu strávili nádherný podvečer.

Ukázalo se, že Milan bydlí nedaleko, jen asi třicet kilometrů odtud. A tak jsme se domluvili, že za mnou co nevidět přijede

Bláznivá rodina

Což také udělal. Bohužel mi o několik dnů dříve poslal pohled, v němž napsal, že přijede v sobotu po obědě vlakem, který je u nás ve čtvrt na tři odpoledne. Pohled si přečetly máma i babička, které ho navíc ukázaly tetě Jindřišce.

Začaly se dít neuvěřitelné věci! Od soboty od rána se peklo, vařilo a smažilo. Vypadalo to, jako by se zase už chystala svatba.

Máma si dokonce v pátek odpoledne zašla ke kadeřníkovi a babička zas v sobotu ráno pobíhala po domě v natáčkách, což dělala jen při speciálních příležitostech.

Řekla jsem tátovi, ať s nimi promluví a nějak je zarazí, ale ten poznamenal, že to by se mohl stejně tak snažit zastavit povodeň, a vytratil se do garáže, kde něco kutil.

“Já mám rande, babi, a žádnou veselku,” upozornila jsem s tím, že na Milana počkám na nádraží a pak se půjdeme projít. “Jdeme k vlaku s tebou,” oznámila babička. “Uvítáme toho mladého muže a pozveme ho k nám na husu.”

Rozbrečela jsem se, už toho bylo na mě moc. Rodina se mi definitivně zbláznila.

Prstýnky z trávy

Musím říct, že z Milana se vyklubal úžasný, trpělivý a chápavý mladý muž. Řádění mých příbuzných se snažil přežít s tím svým věčným úsměvem na tváři. Na nádraží, kde ho po mém boku čekaly teta Jindřiška, babička a máma, ani nemrkl.

Nechal se odvést na husu s knedlíkem a trpělivě odpovídal na všechny otázky, dokonce i na ty krajně nevhodné, například: “Máte rád svatby?” Anebo: “Kdy plánujete, že byste se oženil?” Vydržel to celý jeden rok.

Pak mě v borovém lesíku za rybníkem požádal o ruku a já řekla ano, pod podmínkou, že svatba bude maličká a nikdo z mé šílené rodiny se o ní nedozví.

A tak jsem, snad jako jediná nebo jedna z mála holek z naší vesnice, neměla svatbu U Kolejí, ale daleko odtud, v kostelíku na takové polosamotě. Šaty jsem si ušila tajně sama a prstýnky byly z trávy. A představte si, že jsme spolu dodnes.

Jitka K. (55), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více