Když se zamiluje mladý člověk, je to někdy pěkný malér. Když se zamiluje stárnoucí mužský, je to mnohem horší. A končí to někdy i špatně.
Honzík už se zase vrtá v odpadu. Zřejmě, už pokolikáté, ucpal výlevku dřezu. Už mi to vážně jde strašně na nervy. Měla bych ho litovat, soucítit s jeho neštěstím, ale mě už to doopravdy tak docela nejde. Jeho neštěstí se totiž stalo i mým velkým neštěstím. Přitom za to vůbec nemůžu.
Jeho ženu jsem měla ráda
Můj syn se ženil dost mladý, ještě byl poslední rok na vysoké škole. Nejprve jsem byla dost proti tomu, aby šel do takových závazků ještě před ukončením studia. Ale jeho nastávající Zdenička byla opravdu velice milá dívka. A mě hned padla do oka.
Svatba se vyvedla, brzy po sobě jsem měla tři roztomilá vnoučátka. Vše se zdálo být zalité sluncem.
Mužský přechod zapůsobil
Dlouhou dobu manželství mého syna klapalo. Jenže pak se dostal do „blbých“ mužských let a najednou mu doma nic nevyhovovalo. Doufala jsem pevně, že se manželská krize přežene. Děti už odrostly a chystaly se z domu.
Jenže právě v té chvíli můj syn celé rodině oznámil, že se chce rozvést. Našel si o dvacet pět let mladší přítelkyni a je prý hrozně zamilovaný. Byl to pro nás pro všechny šok, ale nic se s tím dělat nedalo.
Rozvod a svatba hned za sebou
Můj syn se rozvedl a do čtrnácti dnů po rozvodu se konala i jeho druhá svatba s mladou milenkou. Nedokázala jsem mu to nijak vymluvit. Jen jsme se pohádali. Byl tehdy zcela pod vlivem vychytralé a neupřímné Edity.
Když jsem jí poprvé uviděla, pochopila jsem, že jí vůbec nejde o Honzu, ale o dobré finanční zabezpečení.
Syn v té době pracoval v nejvyšší pozici u jedné zahraniční firmy a navíc na něj děda ještě než zemřel nechal přepsat pozemky a barák, které získal v restituci. Stihl to ještě před tím, než se Honza poprvé oženil.
Takže tento dost hodnotný majetek nepatřil do společného vlastnictví s jeho bývalou ženou. Mazaná Edita to musela nějak zjistit.
Dva roky líbánek
Honza svou původní rodinu zcela odstřihl. Děti na něj nakonec stejně byly velmi rozlobené kvůli mamince a vídat se s ním vůbec nechtěly. Ke mně Honzík občas zašel nebo alespoň zavolal. Jenže já se na něj také dost zlobila.
Jeho Zdenička se z toho jejich rozvodu úplně sesypala. Často mě navštěvovala a byla ráda, že jsem na její straně. Syn mezitím prožíval nové líbánky se svou zlatokopkou. Byl jak smyslů zbavený. Nedalo se sním vůbec mluvit.
Konečně dosáhla svého
Edita se snažila dva roky a když si Honzu dostatečně omotala kolem prstu, zaútočila. Nevím, jak se jí to povedlo nebo zda můj syn opravdu přišel definitivně o rozum. Postupně ale na Editu přepsal velkou část svých nemovitostí.
No a v té chvíli Edita požádala o rozvod. Myslela jsem, že to Honzu zabije. Úplně se zhroutil. Edita, jelikož bydleli v jejich bytě, ho rychle z něj vypakovala. Než aby skončil na ulici, nabídla jsem mu, aby šel bydlet ke mně. Přijal to zkroušeně a s vděčností.
PO majetkovém vyrovnání mu téměř nic nezbylo. O vedoucí funkci ve firmě přišel a jeho příjmy dost výrazně klesly. Navíc mu velice oprávněně jeho děti vyčetly, že majetek dal té ženské a na ně nepamatoval.
Můj syn je odepsaný od dětí, od obou manželek, od kamarádů i od šéfů. Zbyla jsem mu jen já. A ačkoliv jsem v tom nevině, musím nyní snášet všechny jeho nálady, jeho manýry, nepořádnost a nešikovnost ve společné domácnosti.
Vendula P. (72), Praha
