Nikdy jsem se o horoskopy nezajímala, až od chvíle, kdy jsem začala dělat chybu za chybou…
Narodila jsem se v rodině, kde otec byl alkoholik a nesmyslně utrácel peníze, takže na rodinu mnoho nezbývalo. Byly jsme tři děti. Nejstarší bratr, já o sedm let mladší, a ještě o dva roky mladší sestra. Matka se snažila, ale její peníze na to nestačily.
Bratr u nás žil do svých pětadvaceti let a napodoboval otce, chodil s kamarády do hospody, vracel se pozdě a byl hlučný a nepříjemný. Proto jsem se snažila co nejdřív vdát. Vzala jsem si dobře situovaného muže ve Lvu.
Měli jsme relativně všeho dostatek, proto jsme i vydatně jedli , a to se začalo projevovat na mé postavě, zejména po porodu. Jak jsem si ale přečetla v horoskopech, jako Býk jsem měla k nadváze dispozice.
Také jsem se dozvěděla, že se k sobě se svým mužem vůbec nehodíme. Poněkud pozdě bycha honit, když jsme už spolu měly dvě děti. A jak se ukázalo, také ony se k nám nehodily – jedno bylo Štír a druhý Vodnář. Proč mi to osud udělal?
První dítě se vztekalo, válelo po zemi a slintalo, zatímco druhé ho provokovalo.
Řval jako skutečný lev
Po osmi letech manželství mi muž Lev předložil ultimátní podmínku – buď zhubnu nebo si najde jinou. Měl v podstatě pravdu, protože jsem se mohla chlubit 25 kg nadváhy. Poslechla jsem ho a dokázala nejíst a tím zhubnout během půl roku na původní váhu.
A právě v této době u mě propukly nejrůznější nemoci – byla jsem chudokrevná, trpěla zvýšenou únavou a silnou nervozitou, spojenou s nespavostí, zlobil mě žaludek a trpěla jsem zácpou. Taky na děti jsem neměla takové nervy, jako dříve.
A tak jsem se obrátila na léčitelku. Popíjení Vincentky a preparáty s kozlíkovým kořenem a mučenkou mi sice pomohly, ale jak srovnat vztahy v rodině, to jsem se od bylinkářky nedozvěděla. Doporučila mi ale astroložku. Mohla by prý poradit, jak jednotlivých znamení usměrnit.
Byl to můj osud?
Všechny své problémy jsem si prý přinesla ze svého dětství. Nedokázala jsem si prosadit své zájmy a vybojovat své místo na slunci v rodině rodičů, ustupovala jsem nejen otci, ale i bratrovi, proto se mi to vrátilo ve velkém – to proto se mi narodili dva kluci.
A oba stejně umínění, sobečtí a bojovní. Jenže jak na ně? Musela jsem překonat svou přirozenou dobrotu. Trpěla jsem, když jsem šla s kamarádkou do kina na místo toho, abych psala s dětmi úkoly a vařila večeři.
Musela jsem se překonávat, když jsem jim mrskla na talíř párek s chlebem. Když můj Lev zařval, pokrčila jsem rameny, že mám kam jít. Upadl do toho svého gauče a nevěřícně na mě zíral. Kluci mi dali zabrat nejvíc. Dělali schválnosti, ale já to kupodivu zvládla.
Ještě ten víkend jsme vyrazili na výlet a večer si s manželem u sklenky vína stanovili pravidla. Dnes jsem tomu hrozně ráda a nemohu uvěřit, jak jsem to dokázala. A osud mě za to odměnil.
Následkem velkého usmiřování s manželem se narodila dcerka, která je mou velkou spřízněnou duší a vynikajícím zklidňujícím paralyzerem svých starších brášků.
Ludmila (43), Mikulov
